Pinguicula immaculata Zamudio & Lux (1922)

Převzato z časopisu Das Taublatt, 1996/1, Heft 27, str. 30 - 31

Jako první objevili a popsali tuto tučnicí Sergio Zamudio a Alexander Lux v článku Una Nueva Especie Gipsicola de Pinguicula (Lentibulariaceae) de Nuevo Leon, Mexico, který byl zveřejněn v Acta Botaniea Mexičana 20, str. 39 -44 r. 1992.

---

Druhové latinské jméno immaculata znamená "neposkvrněná" a je odvozeno od sněhobílých květů, které mají pouze na bázi žlutozelenou skvrnu.

Systematické zařazení:
P. immaculata je velmi blízkou příbuznou s P. gracilis Zamudio a P. barbata Zamudio & Ruiz a řadí se do podrodu Temnoceras B. (1916). Květy P. immacula­ta jsou podobné P. crenatiloba DC. P. immaculata má zimní i letní lištovou růžici a ostruha je od kalichu výrazně odlišena. Přesto tento druh ponechávají Zamudio a Lux prozatím v podrodu Temnoceras. Jeho přesné zařazení si vyžádá ještě další šetření.

Výskyt:
P. immaculata se vyskytuje mikroendemicky na sádrovci ve výšce 1200-1600 m nad mořem jižně od regionu Nuevo Leon ve správě Galeana v Mexiku. Roste v polostínu na téměř svislých sádrovcových stěnách ve společenství rostlin rodů Selaginella, Agava a druhů Gochnatia hypoleuca, Mortonia gregi a Pinguicula rotundiflora.

Popis:
Velmi malá kompaktní víceletá rostlina s tenkými bělavými rozvětvenými kořín­ky. Tvoří dvě vzhledově odlišné růžice. Zimní růžice mají průměr 6 - 10 mm, letní 15 - 20 mm. Zimní listy jsou silné, podlouhlé. 4 - 8,5 mm dlouhé a 1 - 3 mm široké. Listová báze je silně ochlupená. Letní růžici tvoří 6-8 listů se zřetelnými řapíky dlouhými 4 - 9 mm a 2 mm silnými. Listy jsou eliptické s ohrnutými okraji, 4 - 9mm dlouhé a 3 - 5 mm široké. Listový řapík je opatřen na konci dlouhými vlasovitými žlázkami. Květní stvoly bývají v počtu 1 - 3. Jsou velmi tenké 0,5 - 1 mm a až 60 mm dlouhé. Lístky pětičetného kalichu jsou chlupaté, přičemž prost­řední hořejší cíp je delší než čtyři ostatní. Květy jsou dvoupyské, bílé, se světlezelenou skvrnou na bázi spodního pysku. Dva korunní plátky horního pysku jsou 1 - 3 mm dlouhé a 1 - 2 mm široké. Dolní pysk je mnohem větší se žláznatými chlupy na žlutozelené skvrně. Je trojdílný, dva vnější korunní lístky jsou 2,5 - 6 mm dlouhé, 1,5 - 4 mm široké. Střední korunní plátek je mnohem větší. Je 5 - 10 mm dlouhý a 4 - 10 mm široký. Ostruha má lila zabarvení a dlouhá je 3,5-9 mm. Semena jsou velmi jemná, eliptická 0,5 - 0,7 mm dlouhá. Rostlina kvete v období zimní rizice v lednu a únoru.

Pěstování:
P. immaculata se snadno pěstuje na neutrálním nebo zásaditém, čistě mi­nerálním substrátu jako je vermikulit nebo perlit s příměsí sádry, jílu nebo písku. Nejlépe však kvete na čistém sádrovci při vysoké vzdušné vlhkosti. Během zimní­ho období od října do března žádá sucho, ale časté mlžení a zálivka jedenkrát za měsíc jí prospívá. Vysoká vzdušná vlhkost je optimální, jinak květní poupata velmi snadno zasychají. Od března do října je třeba udržovat vlhko. Od října necháme substrát pozvolna vysychat. Množení listovými řízky je možné v únoru až březnu, i když není docela jednoduché, neboť listy jsou velmi drobné. Semena vzchází při denním světle velmi špatně nebo vůbec, protože intenzita slunečního záření je v našich podmínkách velmi malá. V kultuře kvete P. immaculata ojediněle také v listopadu a v prosinci.

Literatura:
Kromě literárního pramene uvedeného v úvodu článku jsem žádný jiný nezjistil.

Překlad: Mgr. Rostislav Novák