Je to láčkovka původem z Gunung Bandahara na Sumatře, tedy z mlžných lesů nadmořské výšky cca 2000 m.n.m. Co se velikosti týče, tento druh nedosahuje zas takových rozměrů jako jiné sumaterské či bornejské láčkovky. Má podlouhlé listy na jejichž konci vyrůstá poměrně krátká úponka a láčka, která bývá temně zelená a žíhaná. Obústí vyniká žlutou barvou a výrazná je i vosková zóna uvnitř.
Tak jsem ji zasadil hned poté, co dorazila do substrátu (směsi polystyrenu, perlitu, borové kůry, rašelinných vláken, bukového listí a rašeliny) a umístil do akvárka k ostatním láčkovkám. Tak si tam roste zatím dva a půl měsíce a musím za sebe říct, že se jí poměrně daří. Rychle se zaklimatizovala a vytvořila nové dvě láčky o velikosti asi 5cm a dva listy. Teplota se tu pohybuje od 15 do 26°C , vlhkost v rozmezí 65-90% a osvětlení je částečně od slunce a zbytek obstarávají dvě zářivky Narva Daylight ve výšce cca 20cm nad rostlinami. Pěstuji ji spolu s dalšími láčkovkami a to: N. spectabilis, N. ramispina, N. lowii, N. ramispina × macfarlanei, N. stenophylla a N. sibuyanensis × ventricosa a řekl bych že roste možná nejlépe ze všech. Zalévám a rosím pouze destilovanou vodou.
Tak to by bylo ode mě o N. mikei asi vše. Časem vás budu opět informovat jak se jí u mě daří.
