Před vchodem do botanické zahrady už postávala skupinka lidí a zaujatě se bavila o všem možném a hlavně o masožravých rostlinách. Po příchodu mi byla přidělena cedulka se jménem a nápisem Letní setkání Darwiniany 21.4.2007. Co na tom, že není léto... hlavně že jsme zdraví. Po přesunu členů před budovu ředitele botanické zahrady pana Studničky, nás nasměrovali do jedné místnosti, kde se měla konat přednáška o Brazílii. Odbila 10. hodina a dost členů ještě chybělo. Asi v 10:15 se dovnitř začalo hrnout velké množství dalších lidí, což donutilo paní prezidentku k rozhodnutí o rozdělení do dvou skupin. Pan Studnička tedy přednášel dvakrát...
Vyprávěl o výpravě do Brazílie do města Rio de Janeiro a následných pokusech o zdolání dvoutisícové hory. Součástí přednášky byla i obrázková prezentace z dataprojektoru, kde jsme poznali masožravé i nemasožravé rostliny tamních končin jako například Vrisea atra, Vrisea regina, Utricularia reniformis, U. nelumbifolia, U. geminiloba a další. Přednáška skončila a my, tedy naše první skupina, jsme vyšli ven, vstříc jarnímu slunci, čekání a vyměňování rostlin. Cca po půl hodině se k nám připojila i další skupina. Následovalo krátké informační oznámení prezidentky o společnosti, Trifidech, knihovně, tričkách atd. Pak jsme půl hodiny čekali, jedli a tak nějak nic nedělali, než se nás ujal Mirek Srba a druhé skupiny pan Studnička a prováděli nás "zákulisím".
Nepenthes rajah
Já a naše grupa s vedoucím, komentátorem a klíčníkem Mirkem jsme se vydali do civilistům nepřístupných místností se všemi možnými rostlinami. První místnost, v níž si vegetily nížinné láčkovky a nějaké orchideje, byla teplá a na hlavu nám cákala voda. Další skleník, s vrisejemi, tillandsiemi, broméliemi, vodními druhy masožravek, kaktusy a dalšími sukulenty, jsme si prohlédli poněkud ve spěchu, protože očekávání slibovaných horských láčkovek a heliamphor bylo velké. Strmá chodba nás dovedla ke dveřím, které nám Míra odemkl a my se dostali do již všem přístupných míst. Ne však na dlouho. Proplétali jsme se mezi skotačícími a povykujícimi dětmi až k expozici nížinných láčkovek (tj. N. truncata, N. bicalcarata, N. ampullaria, N. ×'Mizuho'...) a pralesních queenslandských rosnatek (tj. D. schizandra, D. prolifera a D. adelae).
Za dalšími zamčenými dveřmi byly dvě vitríny z neprůhledného plexiskla. V první na nás pouštěl mlhu ultrazvukový mlžič a shlížela na nás monumentální Heliamphora ionasii a nějaké další druhy. V druhé jsem byl velmi překvapen hlavně láčkovkou N. villosa a N. talangensis odpočívajícími spolu s heliamphorami, bublinatkami a D. roraimae ve velmi chladném vzduchu klimatizované a zvlhčované vitríny. Ale co tam bylo nejdůležitější; jak mi již předem prozradil Martin Spousta, kvetoucí klenot stolových hor Venezuely Utricularia campbelliana. Dal jsem na jeho rady a nafotil ji. Jaká je už můžete posoudit sami. Trvalo mi dlouho, než jsem se nabažil pohledem i fotoaparátem tohoto klimatronu. Hned za rohem byla ona známá expozice špirlic, dále tučnic, mucholapek a rosnatek. Ty byly spíše nenápadné oproti vysokým láčkám hlavně S. leucophylla, ale samozřejmě i dalších stožárovitých trubek, které se zde tyčily jako výstražné prsty. Foťák neměl chvíli klid. To "nejhorší" ho ale teprve čekalo.
Utricularia campbelliana
Opustili jsme tuto část budovy a vydali se zpět k sídlu ředitele. Čekal nás zásobní skleník plný toho nejlepšího. U vchodu do něj jsme však museli počkat. Předchozí skupina byla ještě uvnitř a hltala každé slovo botanika a velkého biologického nadšence pana Studničky ochotného se rozhovořit úplně o všem. Chtě nechtě se museli rozloučit s kytičkami a jít za dalšími jinam. My se dovnitř nahrnuli jako velká voda. Nedbaje malého prostoru jsme se snažili každý najít místo u svého favorita masožravky a popřípadě fotit. Mě nejvíce zaujala asi 3 metry dlouhá, 2 metry široká a 1 metr vysoká vitrína; chladný klimatron s otevřenými dveřmi z plexiskla. Zevnitř na mě koukaly nejrůznější láčkovky, rosnatky a bublinatky. Na první pohled nepřehlédnutelná a gigantózně monumetnální Nepenthes rajah byla opravdu velkolepá. V těsném závěsu za ní stála Nepenthes hamata, mnou nejvíce obdivovaná Rádža měla sice asimilační plochu kolem 60cm a láčku cca 30cm, ale pro mě zůstaly zuby a štětiny bezmála 20 centimetrů vysoké láčky N. hamata tím nej.
Nepenthes hamata
To ovšem nebylo všechno. Většina rostlin splňovala kritéria na svůj největší možný vzrůst. N. ramispina s láčkou 15 cm, stejně tak jako N. spectabilis. Též okouzlující byly láčky N. burbidgeae, N. lowii a N. ephippiata vynikající svou barevností a v případě ephippiaty a lowii svými štětinovitými výrůstky na spodní straně víčka. Nepředlédnutelnou byla též Nepenthes aristolochioides s láčkami šplhavého prýtu, podle mě těmi hezčími než s láčkami bazální růžice. Překvapila mě ale také sice malá, ale s již dobře vyvinutými láčkami N. jacquelinae objevená na Sumatře teprve nedávno. S mírným potěšením jsem objevil malinkou N. mikei, která se mi zdála trochu mimo formu a myslím, že mám doma svoji v poněkud lepší kondici. Jako ve snu a s plnou hlavou horských láčkovek jsem si rychle nafotil kvetoucí U. longifolia a U. nelumbifolia a šel do další místnosti. Tam Mirek něco zaujatě vyprávěl pár členům pravděpodobně o špirlicích a já si prohlížel kvetoucí mexičanky, špirlice, hlíznaté a tropické rosnatky, z nichž stojí za zmínku určitě D. admirabilis nasazující na květ, několik rosnatek královských a pár novinek ve křížení špirlic, z nichž jedna byla (aspoň se domnívám) Sarracenia 'Kateřina'.
Nepenthes aristolochioides
Cestou zpět jsem se ještě na 10 minut zastavil u již zmiňovaného klimatronu s láčkovkami a kochal se. Pak se všichni ještě shromáždili před budovou ředitele a probírali mezi sebou záležitosti týkající se MR. Celou tu dobu jsem nějak zapomněl na čas a najednou bylo půl čtvrté. Po rozloučení jsem se tedy vydal zpět k našemu autu, s přepravkou plnou kytek, hlavou plnou dojmů z uliček mezi regály masožravých rostlin, klimatizovaných vitrín a povídání pana Studničky o Brazílii. Domů jsem dorazil v šest hodin večer středoevropského času a čekalo mě ještě dost práce s přesazováním 11 nových druhů kytek.
Utricularia longifolia × calycifida
Závěrem bych chtěl za všechny poděkovat všem kdo se podíleli na organizaci této akce a hlavně panu Miloslavu Studničkovi za poskytnutí perfektního zázemí pro naše setkání, dovolení vstoupit do jiným lidem nepřístupných míst a za hromadu informací, kterými nás zahrnul. Doufám, že příště nám bude toto opět umožněno, protože na takovéto zážitky se nezapomíná...
