Když jsme se dostatečně pokochali exteriéry zahrady, zamířili jsme do vstupní haly, která působí uklidňujícím dojmem ve východním stylu. Uložili jsme si věci do šatny a již se nás mile ujal pan ředitel Haager a vstoupili jsme s ním do kouzelné říše rostlin. První skleník je věnován sukulentům a doslova navozuje hudbou a kulisou domku někde v Mexiku pocit, že existuje přenos teleportem a vy jste ho právě použili. Panu řediteli se skvěle naslouchalo, když se rozhovořil o svých cestách a zážitcích. Zmíním, že je zde možno vidět koutek věnovaný ostrovu Sokotra, kde kozy vypásly vše jedlé a zbyly tam jedovaté rostliny a obří sukulenty. Zde najdete například botanický druh původního granátového jablka Punica protopunica, léčivou aloe perryi a jiné. V této xerické sekci se také nalézá posvátný strom indiánů cheirostemon platanoides, na němž je zajímavý fakt, že údajná klíčivost semen je pouhý den. Pan ředitel Haager ovšem dokázal, že to není překážkou a pochopila jsem, že panu Haagerovi vyklíčí s jistotou úplně vše. Dokonce se podílel na záchraně ohroženého druhu cypřiše saharského Cupressus dupreziana, jehož semena klíčí na pouhých 0,6%. Přesto se podařilo vypěstovat semenáčky a založit v Alžíru školku.
Následně už na nás dýchl tropický skleník, kde nás ihned pozdravily rozkvetlé ibišky (např. překrásný kultivar Hibiscus rosa-chinensis "Black Beauty", u nichž se také tyčil chlebovník Artocarpus, což je strom z ostrovů tichomoří a jeho plody jsou zde základní potravinou, jako jsou pro nás brambory či chléb. Velmi podařeným nápadem je "křížovkářský záhon", kde jsou umístěny rostliny, které i široká laická veřejnost zná dobře jménem, ale často neví, jak vypadají. Je tu Coca erythroxylon coca, káva, Morinda (údajně nový žen-šen, ale na Tahiti se plody nepoužívají, jen listy obdobně jako náš kostival), Costus afer, bambus (málokdo ví, výhonky se velmi dlouho vaří a v syrovém stavu stačí 4g k úmrtí), balza (nejlehčí dřevo), Acalypha (kočičí ocásky), Cinamomum camphor (kafr), banány a tak dále.
V rohu nás ale zaujal kvetoucí přímo obří podražec Aristolochia gigantea. Popínal se až ke stropu a po stropě, a to má tento skleník strom dosti vysoko. Také okrasné purpurové banány Musa velutina nebo strom mahagonu stály za povšimnutí. Touto částí skleníku vede lávka, která umožňuje nahlédnout do vyšších pater zdejšího pralesa, což je také zajímavý pohled a zážitek. Stojí za zmínku, že zdejší sbírka má 70% rostlin lokalizovaných, mnoho jich je pěstováno ze semen ze sběrů z přírody a nynější počet cca 4,5 tis. druhů by se měl zvýšit až na 9-10 tis. druhů rostlin. Tropická expozice je doplněna jezírkem se želvami nádhernými a dvěmi stěnami s akvárii. Poslední skleník je chlazený a na začátku představuje rostliny, z nichž vznikalo hnědé uhlí (což nebyly plavuně a přesličky, ale různé kapraďorosty a jehličnany). Zde se také nachází chladnější vitrina pro masožravé rostliny a orchideje, u níž jsme se pochopitelně zdrželi. Dále zde bude sbírka rhododendronů vireya a viděli jsme gunery a také obtížně pěstovatelná Xeronema callistemon.
Odtud jsme se již přesunuli do zásobních skleníků, které mají rozlohu 1750m2 (expoziční mají cca 2400m2). Ty jsou naplněné dalším obrovským množstvím rostlin, nás uchvacovaly samozřejmě orchideje a kapradiny, kteých je tu nesmírné množství a pestrost druhů. Pro zajímavost jsme viděli zástupce původního cca 120 let starého křížení Vandy "Blaue Donau" či po 102 letech v Guatemale znovuobjevenou Palumbinu candida.
Od sbírek a vyprávění pana ředitele Haagera není jednoduché se odtrhnout a když jsme to konečně museli udělat, s díky jsme se rozloučili a odcházeli bohatší o jeden skvělý zážitek a o mnoho zajímavých informací i rad.
Pokud jste se ještě nezajeli do Teplic podívat, troufám si tvrdit, že rozhodně nebudete litovat. Tuto sbírku ráda navštívím ještě mnohokrát a jistě by si jí nikdo neměl nechat ujít.
Více informací o Botanické zahradě Teplice naleznete zde: www.botanickateplice.cz.
Následují obrázky od Michala Porteše a Rosti Kracíka
