O rosnolistech už byla napsána spousta článků. I přesto jsem se rozhodl, že o této rostlině taky něco napíši. V tomto příspěvku bych Vás chtěl seznámit s mými zkušenostmi s pěstováním této překrásné a vděčné rostliny.
V prosinci roku 1993 jsem získal od jedné australské firmy dvě semena rosnolistu. S jejich výsevem jsem žádné zkušenosti neměl a tak jsem sáhl po literatuře. Po ruce byla všem dobře známá kniha dr. M. Studničky. Dočetl jsem se v ní o použití 4 % roztoku kyseliny sírové. Vše jsem udělal podle návodu. Do měsíce ale obě semena zplesnivěla. I přes tenhle neúspěch jsem se nevzdával.
Začátkem roku 1995 se mi podařilo získat pět dalších semen. Po zkušenostech s kyselinou sírovou jsem se rozhodl pro jinou metodu. Všech pět semen jsem na 24 hodin vložil do roztoku gibberelinu. Pak jsem opatrně žiletkou odstranil špičku osemení natolik, až bylo vidět bílý endosperm (vnitřní výživné pletivo semene).
Semena jsem vysel na povrch substrátu do hliněných květináčů (průměr 12 cm). Substrát tvořila rašelina, nasekaný živý rašeliník a písek v poměru 2:1:1. Květináče jsem nejprve postavil do vody, aby se navlhčil substrát a potom jsem je umístil do vlhké vitríny tak, aby pro změnu ve vodě nestály. Semena jsem zastínil, aby mohla klíčit ve tmě. Při jejich kontrole, 6. den po výsevu, jsem zjistil, že první z nich vyklíčilo. Postupně vyklíčila i další, poslední vyklíčilo 13. den po vysetí. 1 když byla klíčivost 100 %, bylo mi jasné, že ještě není vyhráno Jednotlivé květináče jsem vložil do větších umělohmotných a volný prostor mezi nimi jsem vyplnil živým rašeliníkem. V této úpravě jsem je umístil na jihovýchodní okno Vnější květináče stály 3 - 4 cm ve vodě. Protože byl teprve únor a světla bylo málo, začaly se rostliny vytahovat, Po několika týdnech se začaly naplňovat mé obavy.
První fáze vývoje semenáčku po vyklíčení
Dvě rostliny náhle uhynuly. Ostatní však rostly výborně. Jedna ze zbylých rostlin nasadila asi za dva měsíce na květ. Vzhledem k tomu, že se mi pro kveteni nezdála dostatečně silná, raději jsem květní základ uštípnul. Na léto jsem svoje rosnolisty přemístil do skleníku V jeho podmínkách všichni tři jedinci zmohutněli, Jeden z nich vykvetl jedním květem, z něhož jsem posléze sklidil 6 semen. Ve skleníku měly rosnolisty dostatek kořisti. Listy jsou tak lepkavé, že si bez problémů poradí s dospělou mouchou, což je například u rosnatek nebo byblid téměř nemožné. Produkce lepkavého sekretu je natolik intenzivní, že občas z rostlin až odkapuje. Sekret někdy mírně zapáchá. Koncem léta se mi při manipulaci jedna rostlina zlomila. Zbyly tedy už jen dvě. Na zimu jsem musel rosnolisty přenést z nevytápěného skleníku do teplé místnosti. Zde bych chtěl podotknout, že rosnolist údajně vydrží i malé mrazy, ale tuto skutečnost nemám ověřenou. Předpokládal jsem, že rostliny po přenesení do místnosti, kde se teplota pohybovala mezi 20 - 28°C, začnou chřadnout a vytahovat se za světlem. Byly opět umístěny na jihovýchodní okno a kupodivu pokračovaly v normálním růstu. Jaké bylo mé překvapení, když uprostřed zimy vytvořily všechny čtyři vegetační vrcholy květenství (jedna rostlina měla 3 veget. vrcholy a druhá jeden).
1 - voda; 2 - vnější plastový květináč; 3 - živý rašeliník; 4 - vnitřní hliněný květináč; 5 - substrát (rašelina, nasekaný živý rašeliník, písek, 2:1:1); 6 - větvičky živého rašeliníku
Rostlina se třemi květními stvoly měla květenství méně početné (3-5 poupat), zatímco rostlina s jedním květenstvím jich měla 12. Květy rozkvétaly postupně, byly krásně žluté, 4 cm velké a kvetly asi od 9 do 14 hodin pouze v průběhu jediného dne. Ze všech květů jsem získal dohromady přes 100 semen. Po odkvětu jsem rostlinám zálivku nesnížil tak, jak se to obecně doporučuje, V uvedených bytových podmínkách mi rosnolisty rostly skoro 8 měsíců. Myslím si proto, že by je bylo možné v bytě s úspěchem pěstovat celoročně. V současnosti (léto 1996) jsou rostliny opět ve skleníku. Vrcholové růžice mají velikost 25-45 cm a jsou na zdřevnatělých kmíncích o délce 60 cm.
U rosnolistu jsem vyzkoušel několik výsevných metod. Na následujících řádcích uvedu způsob, který se mi osvědčil nejvíce. Semena namočíme na 24 hod. do čisté vody. Roztok gibberelinu není nutný, ten pouze urychluje klíčeni. Jakmile osemení navlhne a změkne, opatrně odřízneme žiletkou špičku exospermu (osemení) tak, abychom spatřili bílý endosperm. Špičku lze odříznout i bez použití vodní lázně, ale tento způsob nedoporučuji, protože osemení je velice tvrdé a snadno bychom mohli poškodit endosperm. Otvorem v hliněném květináči o průměru 12 - 20 cm protáhneme několik větviček živého rašeliníku. Květináč naplníme výše uvedeným substrátem, do něhož uděláme asi 0.5 cm hluboké jamky. Do jamek vložíme již dříve upravená semena. Abychom je mohli pravidelně kontrolovat, nezasypáváme je. Klíčí stejně dobře na světle jako ve tmě. Do jednoho květináče můžeme dát i více semen. Květináče postavíme do vody a umístíme je na teplé a světlé místo. Hladinu vody udržujeme tak, aby květináče stály pořád 2 - 3 cm ve vodě, a to až do doby, kdy semena vyklíčí (tj, asi za 10 - 20 dnů). Jakmile se objeví první semenáček, vložíme vnitřní (hliněný) květináč do většího (může být i umělohmotný) a prostor mezi nimi vyplníme živým rašeliníkem. Takto upravené květináče postavíme do vody. Od tohoto okamžiku udržujeme vodní hladinu tak, aby v ní nestál vnitřní ale pouze vnější květináč. Rašeliník prostrčený drenážním otvorem vnitřního květináče dopraví rosnolistům tolik vody kolik potřebují Tím nemůže dojít k přemokření nebo vysušení a tím i zbytečnému úhynu rostlin I přesto ale bývá v prvních týdnech úhyn rostlin až 40 % , Po překonání tohoto kritického období se přirozený úhyn blíží k nulové hodnotě.
Výše uvedeným způsobem pěstuji rosnolisty druhým rokem a za tuto dobu mě rostliny přesvědčily o tom, že to nejsou tak nepřizpůsobivé a obtížně pěstovatelné MR, jak se o nich publikuje.
Uvedený způsob rozmnožování a pěstování není samozřejmě jediný Například nedávno jsem se dozvěděl, že lze semena donutit ke klíčeni (bez stratifikace řezem) asi 2-3 měsíční stratifikací chladem okolo 5°C.
Doufám, že se mi Vás tímto příspěvkem podařilo přesvědčit o malé náročnosti rosnolistů a věřím, že se i Vy budete moci brzy pochlubit krásou vlastních rostlin.
