Protože já osobně mám s touto láčkovkou vcelku dobré zkušenosti, chci je zde uvést:
a) Rostlina podle mých pozorování potřebuje bezpodmínečně vysokou vzdušnou vlhkost (nejlépe nad 90 %) a časté mlžení či ještě lépe postřikování a kropení vodou. Úponky s tvořícími se láčkami zasychají u nových listů hlavně tehdy, jestliže toto opomíjíme.
b) Rostlinu můžeme pěstovat i v bytě, např. ve větší vitríně, ale podmínkou k jejímu zdárnému růstu a tvoření láček je též nezastíněné stanoviště u jižního okna.
Tvar květů rodu Nepenthes - samčí, © O. Števko
Tvar květů rodu Nepenthes - samičí, © O. Števko
c) Při splnění těchto dvou základních předpokladů narostlo na rostlině, kterou pěstuji, od jara do podzimu postupně 7 listů se 7 plně vyvinutými, překrásně zbarvenými láčkami. Podle mých zkušeností s láčkovkami může mít na bezproblémový růst a vývoj láček vliv i zapěstování rostliny do živého rašeliníku (nemusí ho být celý květináč, stačí horní vrstva).
d)Je třeba pamatovat na to, že jde o rostlinu, která potřebuje neobvykle dlouhý čas adaptace na nové podmínky při zakoupení či přemístění na jiné stanoviště. Může se stát, že adaptace na nové podmínky potrvá několik týdnů až měsíců. Přesto však mám zkušenost, že nakonec, při za chování již uvedených zásad, lze očekávat i u to tohoto druhu úspěch...
Pozn. od Hanuše Vídršperka:
I já bych rád přispěl svými poznatky k výše uvedenému článku. Láčkovku N.gracilis jsem získal od ing. P.Toufara v květnu '92. Její adaptace na nové podmínky trvala skutečně dosti dlouho. Snažil jsem se dodržet podmínky pro její růst, ale i přes to mi úponky na koncích listů vždy zaschly.
Teprve v září, po návratu z dovolené, kdy jsem požádal kolegy, aby se mi o rostlinu starali, mne čekalo překvapení. Vytvořila se první láčka. Důvodem bylo to, že se koncová část listu pohroužila do rašeliníku a tak nezaschla. Od té doby si tato láčka stále zachovává svěžest a vybarvení (právě díky tomu, že je zčásti ukryta v rašeliníku). Mohu tedy zkušenosti ing. P. Toufara jen potvrdit.
