Hned dopoledne kousíček ze Illapelem jsme vyrazili na první kopečky, které skýtaly četné překvapení. Zcela jednoznačnou dominantou okolní krajiny byly velmi husté populace Eulychnia longispina, často měly rostliny trny i přes 30 centimetrů dlouhé (řada jedinců pak byla hostitelem pro parazita Tristerix aphyllus). Pod těmito velikány se krčily koberce Tephocactus berteri, na této lokalitě měly rostliny hnědé trny a kvetly žlutě.
Neoperteria senilis ssp. coimasensis
Před polednem jsme dorazili do Salamanky. Město patří do regionu Coquimbo a bylo založeno v roce 1844. Mimo zemědělství, kterému kromě vinné révy dominují také papriky a olivy, se v horách okolo města těží měděná a železná ruda. My jsme zde chtěli pátrat po rostlině Neoporteria senilis, proto jsme se vydali po ostré tarasérii směrem do hor. Na zdejších kopečcích byla poměrně chudá vegetace, nejvíce zde byla zastoupená Puya chilensis. Naše usilovné pátrání po "seniliskách" nebylo úspěšné. Ovšem podařilo se nám zmapovat výskyt různých přechodných forem Neoperteria gerocephala. Přibývající čas a také únava nakonec naše úsilí přerušilo.
Eriosyce ceratistes ssp. combarbalensis
Po krátkém občerstvení v Salamance jsme nabrali směr Combarbala, cestou jsme minuli národní park Las Chinchillas. Jelikož jsme do Combarbali dorazili již za soumraku, odložili jsme další kaktusové dobrodružství na příští den.
V pátek 16.2. 2007 nás potřeba výměny peněz přiměla hledat směnárnu. Velkým překvapením pak pro všechny bylo zjištění, že ačkoliv jsme v Combarbale našli několik bank, tak v žádné nám směnit dolary za chilská pesa nechtěli.
krajina v okolí La Isla
Proto jsme raději opět vyrazili do malebné přírody, spravit si náladu nějakým pěkným nálezem. Kousek za městem směrem na Ovalle nás potěšily bohaté lokality Eriosyce ceratistes ssp. combarbalensis. Takto posilnění jsme po zralé úvaze nabrali směr Rio Cogoti (po terasériích do hor). Zdejší oblast byla prakticky liduprázdná, a tak jedinou společnost nám dělaly krásné kaktusy rodu Eulychnia, Tephrocactus a tu a tam i mimořádně vytrněné neoportérky.
horská "terasérie" na Los Andes
V podvečer, kdy jsme byli již značně unavení, nás přivítalo městečko Monte Patria. Přístřeší pro dnešní večer nám za mírnou úplatu poskytla místní akční podnikatelka doňa Mária.
Další den jsme ihned po ránu byli nuceni vyměnit peníze, proto naše cesta vedla logicky do města Ovalle. Jelikož byla sobota a banky zavřené, byli jsme nuceni využít služeb místního překupníka, který nám značně pod kurzem, ale o to ochotněji pesa vyměnil. Po nákupu potravin jsme pak konečně vyrazili směr Samo Alto a natur monument Pichazca.
majestátné Eulychnia longispina
Do dnešního večera jsme hodlali projet přes hory do Los Andes a prozkoumat zdejší populace rostlin rodu Eriosyce. Brzy se ukázalo, že cesta bude opravdu náročná a my později pochopili, proč se starší žená, která mám radila kudy vlastně jet, při loučení pokřižovala.
hory v okolí Salamanky
Pro rostliny rodu Eriosyce však okolní strmé svahy byly naprosto perfektní. Při řece Rio Hurtado jsme měli možnost vidět různé přechodné formy a patrně křížence Eriosyce ceratistes × sandillon. Doplňkovou vegetaci tvořily mimořádně pěkné neoporterky. Při šplhání po kopcích jsme si v žádném případě nezadali s kamzíky, ale zažítky z krásných rostlin stály opravdu za to.
Eriosyce sandillon
Na večer jsme pak dnešní krásný den završili návštěvou krásné lokality obrovských koulí Eriosyce sandillon, které doslova svítily do okolní krajiny. Šlo o naleziště poblíž města Vicuňa v blízkosti řečiště (toho času téměř bez vody) Rio Elqui. Škoda jen, že tma na sebe nenechala dlouho čekat a my se z těchto obrů radovali opravdu jen chvilinku. Tak třeba příště.
Nocleh jsem tentokráte hledali ve Vicuňi, brzy se ukázalo, že to bude docela problém. Proto jsme nakonec skončili v závěsných sítích, které mám ochotně zapůjčili v místním kempu. Dnešní den byl opravdu velmi úspěšný. S tímto pocitem jsme všichni rychle usínali a těšili se na další dobrodružství.
