- Masožravky jsou kytky, které nemohu doma pěstovat, protože je to velmi složité. Nevím kde bych jí chytal brouky a vůbec jak se k ní chovat. Nakonec by mi stejně chcípla. Já chci jen kytku zalít a jít.
- Nechci, aby se ze mně stal takovej magor jako vy.
S tím prvním vysvětlením se setkávám častěji a podle mého názoru funguje zároveň jako výmluva pro bod číslo 2. Jenže si za to můžeme sami. Když už se nás někdo na masožravky zeptá, zahrneme ho spoustou odborných slov jako "tentakoule" a "asimilační prejty", ze kterých je onen chudák lehce nervózní. Pokud se i přesto odhodlá a zeptá se na masožravku, kterou by mohl doma pěstovat, spustíme palbu otázek jako "Kolik máš světla?", "Jakou máš vlhkost?", "Máš kde zimovat?" a podobně. Na tyto otázky si začneme sami odpovídat, protože naše oběť začne nesouvisle blekotat. Nakonec ze sebe vysypeme latinské názvy rostlin, které si ten dotyčný stejně nezapamatuje. Vítězným pohledem pak provázíme prchajícího zaručeně přesvědčeného nepěstitele masožravých rostlin.
Máme tedy zájem na rozšíření masožravek mezi "ty ostatní"? Moje odpověď jako bafuňáře Darwiniany zní "ano, najděte si to ve stanovách". Ten pravý důvod je však odhalit lidem jejich krásnou tajemnost, mlsnou rafinovanost,ale také přiblížit jim další kousek fascinující přírody. (Cítíte to magorství? A pak se jim divte.)
Co však je třeba, abychom masožravky dostali mezi "normální" lidi? Hlavně si musíme uvědomit, že my je tam nedostaneme. Nanejvýš k pár lidem a dost. Ale můžeme vytvořit podmínky pro to, aby si masožravky našly samy cestu k veřejnosti!
Jaké to jsou?
- Veřejně dostupné neodrazující informace o MR.
- Propagace - lidé se musí dovědět, že masožravky existují.
- Dobrá dostupnost rostlin, zvláště těch snadno pěstovatelných.
Utricularia calycifida z mé sbírky
Roste volně v pokoji pod zářivkami. Prýty jsou malé, oblé a jaksi kožovité, ale přesto pěkně vybarvené. Prakticky stále kvete.
Veřejně dostupné informace
Trifid není služba tohoto typu. Vychází pouze pro členy a veřejnosti jsou k dispozici čísla starší dvou let. Navíc obsahuje i odborné články, které laika můžou odradit. Pravdou ale je, že obsahují mnoho zajímavých informací, a pokud jsou na ně lidé upozorněni, mohou se k nim snadno dostat.
Internetové stránky Darwiniany (http://www.darwiniana.cz) nabízí veřejnosti hlavně elektronický časopis Chramst! a diskuzní fórum, na kterém v poslední době snad žádný dotaz nezůstal nevyřešen. K dispozici jsou i obsahy a kompletní čísla starších Trifidů. Stále však chybí komplexní informace o druzích masožravek i jednostlivých rostlinách. Obecné informace jsou dostupné na několika jiných webech, a tak by nemělo smysl je sem dávat a duplikovat je. Navíc připravujeme rozsáhlý projekt VAMR (velký atlasmasožravých rostlin) který bude velmi podrobně popisovat masožravky. Někteří z vás se pousmáli. Ano, o VAMRu se už mluví dlouho. Tento projekt se dlouho odkládal, bylo mnoho jiných starostí, ale teď již je naprogramována základní kostra a první data pomalu plní databázi. Bude se jednat o cenný zdroj informací pro začátečníky a nejen mírně pokročilé.
Propagace
Aby se lidé o masožravky vůbec mohli zajímat, musíme jim o nich říct! Mnoho lidí si stále myslí, že masožravé rostliny jsou produkt spisovatelů s bujnou fantazií, případně že existují, ale jenom někde v tropech, kde středoevropana neohrozí.
V případě propagace máme do jisté míry ruce svázané, na pořádnou reklamu nemáme peníze. Smysl má však pořádání výstav, kde se veřejnost setká s opravdovými masožravými rostlinami. Poslední týden v září v botanické zahradě Na Slupi jedna taková, kterou pořádala Darwiniana, proběhla. Byla to velmi vydařená akce a návštěvníci odcházeli s mnoha novými poznatky, informacemi a taky květinami. Zvláště jsme se věnovali školám a snad tak oslovili naše budoucí náhradníky.
Drosera adelae
Růžice mají průměr kolem 5 cm. Struktura listů je rovněž kožovitá.
Dostupnost rostlin
Tohle bývá kámen úrazu a častá příčina zhrzených bývalých pěstitelů masožravek. Z obchodu, kam obvykle chodí na velké měsíční nákupy, si přinesou domů "nádhernou" masožravou rostlinu s barevným štítkem s nápisem "Nétenpes mix.", případně jinou podobně označenou. Přinesou ji domů a po čtrnácti dnech zjistí, že ta kytka vypadá nějak jinak a za další týden putuje jako chcíplá do koše s výkřiky "a za tohle jsem vyhodil(a) takový majlant!". Tento druh prodeje je vysloveně kontraproduktivní. Prodejce rychle za speciálních podmínek vyžene velké množství kytek do krásy a prodá je nějakému obchodnímu řetězci, který může vstřebat větší množství. Takové kytky jsou většinou odsouzeny k záhubě a slouží čistě k vygenerování zisku s následným naštváním zákazníka. Zkuste na takovou kytku uplatnit dvouletou záruku. Trochu lepší situace je v menších květinářstvích, ale rozdíl v kvalitě rostlin a obsluze je veliký. Potenciální masožravkář nemá šanci rozlišit, zda květiny stojí za nákup a zda rada od prodavače není spíš medvědí službou. Mnohem lepší situace je u specializovaných prodejců, kteří často i poradí s vhodným výběrem a kvalita rostlin bývá většinou velmi dobrá.
Mnoho lidí si však masožravku nechce pořídit jen kvůli tomu, že je masožravá, ale také chce, aby hezky vypadala a zároveň se dobře pěstovala, pokud možno na stole v pokoji. Těmto podmínkám téměř vyhovuje snad akorát rosnatka kapská. Tedy, pokud ten stoleček je hned u okna a nezapomenu ji zalévat. Jsou i jiné rostliny, které splňují tyto požadavky, ale krásné jsou jen pro nás, zaryté masožravkáře. Většina rostlin potřebuje speciální podmínky jako hodně světla, vysokou vlhkost a podobně. Některé rostou, i když jim něco z toho nedáme, ale pak se zase na ně nedá dívat. Proč mít doma krásně rostlou láčkovku, když nemá láčky? Nebo láčky má, ale jsou to takové malé zelené kalíšky, ani vidět to není. Rada zní: "Dejte ji pod poklop, drahý začátečníku!". Co je to ale platné, když pod poklopem na ni zase není tolik vidět. Zkrátka, masožravka jako plnohodnotná pokojová květina je zatím téměř nedosažitelný sen.
Šlechtěmež!
Pojďme se pokusit takovou masožravku vytvořit! Nebude to snadné, ale zkoušet to může každý z nás. Způsobů, jak donutit masožravku chovat se pokojově, je několik.
Můžete křížit různé druhy mezi sebou a pokusit se vytvořit krásného a odolného voříška. K tomu je však potřeba mít nějaké základy genetiky a "eugeniky", jinak vám budou vycházet rostlinné ekvivalenty obyvatel ostrova dr. Moreaua. Navíc, křížení je efektivně možné jen u některých masožravek, například špirlic nebo tučnic. Dovedu si představit pokojovou "sáru" pěkně probarvenou a nepřezimující. Tučnice jako pokojová kytka moc atraktivní není a aby se jí mohla stát, musela by kvést jako o život (vzor africká fialka).
Další ze způsobů je postupnou selekcí a změnou podmínek donutit kytku ke "zpokojnění". Tohle je snazší způsob a hlavně osvědčený. Vždyť se přeci používá při přenosu z přírody do kultury. Doma ve skleníku taková kytka většinou pořádně neroste a často chcípne navzdory velké péči, kterou jí věnujete. Když už přežije první rok, musíte jí podmínky, ve kterých žije, velmi pečlivě hlídat. Teprve další a dalšígenerace jsou schopny žít a přežít ve volnějších podmínkách. Vzpomeňte si třeba na darlingtonii. Z počátku nebyly k dispozici řádně domestikované rostliny a tak těch pár odvážných, kteří ji pěstovali, promývali kořeny studenou vodou, v létě dávali led na substrát a tak podobně. Dnes máme k dispozici kytky, které snáší letní horko v květináči stojícím v podmisce s vodou. Tohle je viditelný úspěch domestikace!
Celkem rychlý způsob je vysetí semínek do nepříznivého domácího prostředí. Vyklíčí jen ty, které to chtějí přes nevhodné podmínky zkusit. Přežijí nejsilnější a životaschopné. No a z nich je pak třeba vybrat kytky krásné na pohled. Většina takto pěstovaných jsou totiž pazgřivci nevzhlední.
Dobré výsledky je podle mého názoru možné dostat především kombinací uvedených postupů.
Abych také přispěl svojí troškou do mlýna, přeorientoval jsem svoji sbírku na pokusnou laboratoř, ve které se snažím různé masožravky postupně přizpůsobit domácímu prostředí.
Jaké si kladu cíle?
- osvit by měl být ekvivalentem osvětlení na stolku u jiného než severního okna se záclonou
- zálivka odstátou vodou z vodovodu do podmisky se stále vlhkým substrátem
- kytka musí být na pohled zajímavá, dekorativní
- substrát běžný a snadno sehnatelný, přesazování nejdříve po dvou letech
- nesmí zimovat, ale může omezit růst
- měla by často kvést a sama se v květináči množit
- pokojová vzdušná vlhkost, číslo radši neuvádím, prostě čím méně tím lépe
Cíle to jsou vysoké a podle mého názoru u naprosté většiny masožravek těžko dosažitelné. Do těchto podmínek by šly napasovat některé subtropické rosnatky, špirlice a pozemní bublinatky. Ale věřím že "přiohnout" půjdou i některé láčkovky, špirlice, mucholapka, možná láčkovice a darligtonie.
Velmi dobře se mi například povedlo přizpůsobit bublinatku Utricularia calycifida. Dělá sice jen maximálně 2 cm oválné prýty, ale s krásným červeným žilkováním a hlavně často kvete. Nejdříve se jí nechtělo, ale zvykla si a úspěšně se rozšiřuje po květináči. Na pohled je hezká i pro nezasvěcence. Další úspěšně domestikovaná kytka je rosnatka Drosera adelae. Je až neuvěřitelné, jak dobře se mi uchytila po vyndání z pařníčku. Trvalo jí to asi dva měsíce, po které jsem ji měl střídavě přiklopenou uříznutou PET lahví, ale nakonec se chytila a kolem začala růst i miminka. Ta vypadají dokonce ještě lépe než mateční rostlina. Vím o dalších dvou případech úspěšného pěstování D. adelae při pokojové vzdušné vlhkosti. Tato rostlina je jistě horký kandidát pro pokojizaci. Sice moc nekvete, ale vypadá velmi pěkně a hezky se rozrůstá.
Další pokus probíhá u multikřížence Sarracenia psittacina × (mitcheliana × minor). S kolegou Srbou jsme téma domestikace probírali a on vybral ze své sbírky "voříšků" právě tento s tím, že by se mohl stát horkým kandidátem na domácí chov. Rostou u mne od semenáčků, ale zatím nevypadají moc výstavně. Jsou necelý rok staré a tak uvidíme, jak budou vypadat až dospějí.
Tak tohle je moje domestikační laboratoř zařízená v nábytkové stěně v obývacím pokoji.
Uprostřed je zavěšen jakýsi kříženec láčkovky (dar od Richarda Pichla), který ochotně dělá pasti v pokojové vlhkosti.
Kdo z toho má užitek?
Je sice pěkné domestikovat masožravky, ale kdo z toho bude těžit? Když se nad tím zamyslíme, tak prakticky všichni. Normální lidé se nebudou bát pořídit si masožravku, ztratí ostych. Některým se tyto kytky zalíbí natolik, že se jim pak budou věnovat naplno, případně se stanou členy Darwiniany (autor má mimo jiné na starosti nábor nových členů "D"). Pokud se začnou masožravky rozšiřovat mezi lidi, budou si je také ve větší míře kupovat. Takže se to týká i prodejců. Ostatně právě prodejci by měli mít největší zájem na vyšlechtění dobře rostoucích druhů, což už vlastně vyplývá z toho, co jsem psal v úvodu. Domestikovat masožravé rostliny může každý z vás. Není takový problém si najít kousek drsnějšího místa mimo akvária s chladícím a mlžícím agregátem. Navíc vás může hřát pocit, že jste udělali něco pro popularizaci masožravek (nejen) v naší zemi.
Pokud se obor domestikace uchytí, vytvořím na webu Dawiniany novou platformu, která se jí bude zabývat, shromažďovat vaše poznatky a informace o "upokojených" rostlinách.
Teď mne napadá, zabývá se někdo z vás "zahradizací"?
Fotografie © Michal Rubeš
