Vzduch se podařilo vydýchat ještě před začátkem setkání.
Začátek valné hromady byl naplánován na 10:00. Chvilku po 10 hodině jsme se všichni sešli v přednáškovém sále a vše začalo. Úvodní slovo měl prezident naší společnosti Zdeněk Žáček a dále již předával slovo členům správní rady a vedoucím jednotlivých resortů naší společnosti současně. Vyslechli jsme si tak postupně informace o naší pokladně, knihovně, našem webu, v programu se také dostalo na téma CITES, a také na organizační informace o naší výstavě v BZ Na Slupi, výstavě EEE v Itálii, a mnoho dalšího. Ke každému bodu valné hromady byla otevřená diskuse. Jako jeden s posledních bodů na pořadu dne přišlo hlasování o nových Stanovách naší společnosti, které nám přečetl a promítl Michal Rubeš. Vzápětí se dostalo na hlasování, kde jsme nové stanovy hlasováním přijali.
Po valné hromadě a diskusi vyhlásila správní rada půlhodinovou pauzu na svačinu či oběd, po které měla následovat tolik očekávaná přednáška našeho hostitele, pana doktora Studničky. Mezitím jsme v úzkém kruhu v sále diskutovali s panem doktorem Studničkou o lokalitách našich masožravých rostlin. Pan doktor vyprávěl, co je právě problémem při vysazování rostlin z kultury do přírody a naopak, a mnoha dalších zajímavých věcech, nejen ze světa masožravých rostlin. Mnozí z nás o této pauze také měnili či kupovali nasmlouvané rostliny.
Paní viceprezidentka konečně odchází na oběd. Slušelo jí to.
No a pak už začala ona očekávaná přednáška. Tentokrát z expedice do Mexika. A pan doktor Studnička začal stylově - nasadil si něco jako sombréro za doprovodu fiesty a originální mexické hudby. Atmosféra tak byla velmi uvolněná. Přednáška byla tentokrát na téma vzácné, raritní a endemické kapradiny Mexika. Samozřejmě, že pan doktor nezapomněl i na další tamní rostliny, včetně tučnic. Vyprávěl například o vulkanické činnosti v tamní lokalitě, bloudění mezi 15 m vysokými kaktusy, jak marně hledal mexické tučnice na podmáčených lokalitách, až je našel; jak marně přemlouval domorodého průvodce, aby přirazil ke břehu řeky, kde číhal nenasytný krokodýl americký, a samozřejmě vyprávěl o kapradinách, které byly velmi zajímavé i pro laika, který se v kapradinách moc nevyzná. Nezapomněl také zmínit, jak je přepadli místní indiáni vedení mladým zdrogovaným párem Američanů, jakou pastičku s mravenci vymyslel na kolegyni, která se stará v BZ o orchideje, a takhle bych mohl pokračovat donekonečna, protože přednáška byla velmi poučná, dobře se poslouchala a byla delší než minule, takže všeho bylo mnohem více. Prostě přednáška v podání pana doktora Studničky je vždy silným zážitkem.
Pan ředitel Studnička si na přednášku stylově nasadil slaměný klobouk, zřejmě jako ochranu před silným svitem projektoru.
"... ani pomocí obrysu kolibříka, který se mi podařilo natočit, se nám nepodařilo určit jeho druh."
No a po přednášce přišlo ... ano, tušíte správně, neveřejné skleníky a klimatrony! Nejprve jsme se šli podívat do skleníku přímo vedle ředitelství. V prvním velkém klimatronu byly k vidění - tedy jako v loňském roce, například Nepenthes aristolochioides, Nepenthes mira, Utricularia reniformis a Utricularia humboldtii, Nepenthes inermis, Nepenthes hamata, Nepentehs jacquelinae, Nepenthes ovata, atd. V klimatronu se již ale nenacházela žádná obří láčka Nepenthes rajah, poněvadž jí již pan doktor nařízkoval, protože se z ní stal "plazící se zdřevnatělý had". I tak jsme ale mohli vidět jednu menší láčku mladé rostliny. Za klimatronem se nacházely orchidoidní bublinatky, např. Utricularia praetermissa, Utricularia nelumbifolia, na dalším stole na nás koukaly Utricularia geminiloba, Utricularia neprophylla, Utricularia longifolia, a mnohé další. V zadní části skleníku se nacházely tučnice, špirlice, chejlavy i s klopuškami, které si všichni vehementně fotili, a dále rosnolisty, terestické bublinatky a orchideje, které byly vlastně úplně všude.
"Au...!"
Na parapetu nad schody, které vedly do nižších prostor skleníku, kvetla nádherná Byblis gigantea. V této části skleníku byly také slavné špirlice, vytvořené přímo v Liberci - Kateřina a Sorrow.
Naprosto úžasné také byly mexické tučnice, které v naprosté většině kvetly. A bylo se na co koukat - kvetly například Pinguicula potosiensis, Pinguicula "ANPA", a nádherný šperk a špek zároveň - Pinguicula 'Hanka'. Všichni jsme fotili a fotili, koukali a zkoumali a pan doktor Studnička vždy ochotně odpovídal na každý dotaz a byl velmi přátelský a hovorný.
Květ bublinatky lotosolisté (Utricularia nelumbifolia)
Nás několik, kteří jsme už měli vše v tomto skleníku nafocené a nazkoumané, jsme se vydali s Janem Frantou v čele do jiných částí BZ, kde jsme mohli obdivovat nížinné láčkovky, rosnatky z okruhu petiolaris, a další rostliny, nejen masožravé. Když jsme si všechno prohlédli, prošli jsme dlouhou provozní chodbou do již veřejných prostor, kterými jsme došli ke známé veřejné expozici masožravých rostlin. V oddělení tučnic právě kvetla nádherná a vzácná Pinguicula colimensis, a také kvetly Pinguicula moctezumae. Za tučnicemi se nacházel menší klimatron, kde si lebedily heliamphory a horské bublinatky, například Utricularia quelchii, Utricularia campbelliana, krásně vzrostlá Helimaphora heterodoxa, ale také velmi vzácná Heliamphora sarracenioides. Jedna rostlina se právě "přepnula" do dospělého stádia a již tvořila dvě pasti dospělého tvaru. Ze stropu klimatronu visela Nepenthes villosa. Všichni se také vrhli do velké expozice, kde se nacházely pro mě naprosto uchvacující špirlice. A co bylo milé překvapení - jeden trs Cephallotus follicularis se právě chystal kvést. Už měl nádherná poupata. Zkrátka ke koukání, kochání a focení toho bylo nepřeberné množství, člověk by například focením mohl strávit jeden celý den, nemluvě o prohlížení rostlin.
Běžným návštěvníkům se naskytl nezvyklý pohled do expozice.
Martin Spousta (vpravo) se naklonil nad záhon aby jeho sliny nekapaly bezúčelně na beton.
Za sebe musím říct, že se mi celé letošní setkání nesmírně líbilo. Chtěl bych tímto poděkovat všem, kteří se na celé této akci podíleli, a hlavně tedy našemu vždy pozornému hostiteli, panu doktoru Studničkovi.
A spokojený úsměv hlavního organizátora setkání Jana Franty na závěr!
(Fotografie formátu 3:4 Jan Cvrček, 2:3 Michal Rubeš, komentáře k obrázkům Michal Rubeš.)
