Když jsem si ji přinesla domů, přesadila jsem ji do většího květináče. Jako substrát jsem použila směs rašeliny s pískem. Přestože květináč stál neustále v misce s vodou, mucholapka sesychala. Začala jsem ji rosit. Postupně jsem zastřihávala uschlé listy až nakonec z mucholapky nezůstalo téměř nic.
Ke konci října se mezi oschlými zbytky listů začaly objevovat nové pasti! A postupem času pastí přibývalo. Nerozevíraly se, ale přesto jsem z nich měla obrovskou radost.
V prosinci se mucholapka moc neměnila. Nerostla. Spíš se mi zdála být menší než v listopadu. Asi po týdnu zmizely nejnovější pasti! V substrátu jsem objevila larvy smutnic. Substrát všech svých masožravek jsem prolila Mospilanem. Mucholapku resp. to co z ní zbylo, jsem vyjmula ze substrátu a ten vyhodila. Neměla už žádné kořínky. Položila jsem ji na živý rašeliník.
V polovině ledna už měla mucholapka asi centimetrový kořínek. Zasadila jsem ji zpět do květináče. Teď začátkem února se chystá otevřít svou první past. Mám radost, že vše přežila, a doufám, že ji jen tak něco nedostane.
