Chramst!
Víte, že v Trifidu pravidelně vychází 3D fotografie?

elektronická verze časopisu Trifid - vydává Darwiniana

Hledání v článcích
Bozi Dar
rubriky slovník autoři download ankety nastavení
<<  Leden  >>
PoÚtStČtSoNe
 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31    
Redakce
Redakce
Připomínky pište do
diskuze
Tento časopis běží na
phpRS
WebArchiv - archiv českého webu

WebArchiv - archiv českého webu

Rod tučnice (Pinguicula) z čeledi bublinatkovitých (Lentibulariaceae) IV.

16. 06. 2008
Jan Fiebinger
rostliny Zdroj: Trifid 2003/4 (Překl. Miroslav Macák)

Jüerg F. Sfeiger, Uniuersity of Bern, IHWF, Inselspifal 37a, CH-3010 Bern, Switzerland (předneseno na II konferenci ICPS, Bonn 1998)

C. Podrod Isoloba Podrod Isoloba tvoří temperátní druhy stejnolistého nebo různolistého typu bez tvorby zimních pupenů.

Skupina Pinguicula crystallina / hirtiflora

V sedmdesátých letech popsala Jeanine Contandriopoulos skupinu P. crystallina / hirtifora sestávající morfologicky z poněkud odlišných populací čtyř ploidních úrovní: 2n = 16, 24, 32 a 48 (Contandriopoulos, 1974). V posledních letech jsem sbíral materiál této skupiny v Itálii, Turecku, Kypru a spolu s J. Schlauerem a I. Koudelou v Řecku. Na základě tohoto materiálu J. S. Casper a T. Mikelandse v Jeně nedávno stanovili úplně nová chromosomová čísla pro tuto skupinu, která se neshodují s těmi, která dříve popsal Contandriopoulos. Proto nemohu použít pojmenování navrhnutá Contandriopoulosem, ale ani nově navržená Casperova, protože zatím nebyla publikována. V každém případě jsou P. crystallina a P. hirtiflora velmi úzce příbuzné, s plynulými přechody od jedné ke druhé. Oba druhy rostou v severovýchodním Středozemí. Jsou stejnolistého tropického růstového typu, nevytvářejí hibernacula, ale zmenšenou růžici s redukovaným počtem trávicích žláz. Vzhledem ke stavbám vodních nádrží a vodovodů ze vzdálených roklí, mnoho míst vymizelo, či může vymizet v blízké budoucnosti.
Skupina P. crystallina/ hirtiflora je skutečně ohrožená a naléhavě potřebuje vládní ochranu.



18a. Pinguicula crystallina Sibth. Ex Sibth. end Smithl806
P. crystallina byla kdysi považována za endemit Kypru, ale později byly velmi podobné vzorky nalezeny také v Turecku (Casper 1970, Adamec 1996). Na Kypru (Troods Mt.) je mnoho dřívějších míst zničeno: jedno ze zbývajících míst je velmi malé (30 rostlin, květy bílé), na druhém je P. crystllina dosud hojná (několik tisíc rostlin).

08
Detail květu tučnice Pinguicula crystallina obrázek - manželé Macákovi

Substrát na obou místech je granit/serpentinit. Na druhém, větším místě, jsou květy barevně proměnlivé, od bílé po modrou. Rysem P. crystallina jsou dva malé horní korunní laloky, oproti kterým jsou tři dolní nesrovnatelně širší a větší. Listy jsou větší a širší než listy subsp. hirtiflora.Také mám pocit, že samoopylení není tak úspěšné jako u subsp. hirtiflora. Malé místo, nalézající se v 1360 m n. m., je pravidelně vystaveno mírným zimním mrazům, větší místo v 800 m n. m. je v létě chladné a s poměrně mírnou zimou. V Turecku je několik populací tučnic s morfologickými přechody k P. crystallina subsp. hirtiflora.

18b. Pinguicula crystallina subsp. hirtiflora (Ten.) Strid \99\-R hirtiflora Tenore 1811 -1836
Holotyp tohoto druhu byl sbírán na poloostrově Sorrento ve střední Itálii, nejzápadnějším místě jeho rozšíření. Blízko místa holotypu rostou na mokrých vertikálních vápencích na plném slunci na teplém Středozemském mořském pobřeží. V Řecku jsme objevili místa až do 1700 m n. m., která určitě nejsou chráněna před mrazem a sněhem každý rok. P. crystallina subsp. hirtiflora roste na vápenci stejně dobře jako na serpentinu, je nalézána jak na téměř holých svislých skalních stěnách, tak na rašelinných bažinách či mokrých loukách podél potůčků. Rovněž pozoruhodná je její morfologická variabilita místo od místa (ale na jednom místě není téměř variabilní): Na některých místech jsou listy krátké a široké, na jiných jsou dlouhé a úzké. Jsou zde místa, kde všechny listy jsou svěže zelené vzdor plnému slunci, na jiných jsou listy temně purpurové. Různí se i korunní laloky, od celokrajných po vykrajované-dělené. V horách Calabrian Magna Sila jsou korunní laloky úzce obdélníkovité, v rokli Lithochoron na Mt. Olympus jsou široce obdélníkovité a na Pelloponnesu jsou obdélníkovitě špachtlovité. Na jednom místě v Greek Vardoussia Mts. je okolo 25 % vzorků albinotických (f. pallida Casper 1966). Když zabráníme cizosprašnosti, je tento poddruh spontánně samosprašný. Semena vzniklá samosprášením jsou klíčivá. Samosprasnost může vysvětlit nízkou variabilitu uvnitř jednoho místa.

19. Pinguicula lusitanica Linné 1753
Stejnolistá P. lusitanica je omezena na pobřežní oblast od Středozemního pobřeží severozápadní Afriky, podél Atlantického pobřeží Španělska a Francie k nejjižnější Anglii, všechny pobřežní oblasti Irska a Skotska, a dosahuje dokonce Orknejských ostrovů. Bývalé místo v deltě Rhony je pravděpodobně zničeno (Contandriopoulos, osobní sdělení 1996). Tato poněkud malá a samosprašná rostlina je dvou či tříletá. Je charakteristická šedozelenými listy s červenými tenkými žilkami, stejně laločnatou narůžovělou korunou a válcovitou trubkou. Potřebuje mokrý', lépe kyselý substrát, vysokou vzdušnou vlhkost a mírnou zimu. P. lusitanica roste hlavně v rašeliništích, někdy společně s Drosera intermedia a nebo Erica ciliaris. Viděl jsem místa kde - během deštivých období - jsou růžice pravidelně ponořené pod vodou po několik dní. Omezená ekologická tolerance P. lusitanica odpovídá jejímu nízkému chromosomovému číslu 2n = 12.

09
Profil kvetu P. lusitanica obrázek - manželé Macákovi

D. Pěstování tučnic chladného klimatu

Dlouhodobé pěstování (sub)alpínských a (sub)arktických druhů tučnic je poněkud obtížné z následujících důvodů:
1. Jsou mnohem méně odolné proti houbovým infekcím než tropické druhy.
2. Vytvoření (sub)tropických klimatických podmínek je snadné a levné, kdežto vytvoření chladného klimatu s vysokou vzdušnou vlhkostí je obtížné a nákladné.
3. U mnoha druhuje hibernace mnohem delší než období růstu. Jestliže tedy letní růstové podmínky nejsou optimální, rostliny tvoří hibernacula, která snadno hnijí.To se stává zejména, když jsou rostliny ponechány v teple a/nebo mají nedostatek vzdušné vlhkosti a ultrafialového světla.
4. Květní perioda je obvykle krátká a když od začátku růstové periody nejsou vhodné podmínky, květy a/nebo semena se nevytvoří.
Žiji ve střední Evropě, na předměstí Bernu, 600 m n. m., 25 km severně od úpatí Alp. Letní maxima dosahují +30°C, zimní minima-15°C.

Většinu tučnic pěstuji na vertikálně umístěných PVC deskách (20 mm silných) opatřených horizontálními lamelami upevněnými pod úhlem 45°C, jež tak tvoří štěrbiny. Vertikální vzdálenost mezi lamelami je 40 mm. Desky jsou upevněny uvnitř skleníku podél severovýchodní stěny mého domu, který je na východní straně obklopen několika stromy. Od půli prosince do půli ledna rostliny nemají žádné slunce. V létě jsou osluněny 1 - 2 hodiny ráno, kdy se slunce ukazuje mezi stromy a výstupkem střechy. Automatický časový spínač umožňuje čas od času cirkulaci vody přes substrát, který by nikdy neměl být rozbahněný (předcházení hnilobě). Skleník je rozdělený na tři klimatická oddělení. Ve všech třech odděleních jsou ventilátory spouštěné každou hodinu po dobu 15 minut a ultrazvukový mlžící přístroj k dosažení vysoké vzdušné vlhkosti.
Oddělení A je ponecháno otevřené celé jaro, léto a automaticky zavřeno a vytápěno v zimě (zimní teploty +1°C až +8°C). V tomto oddělení pěstuji druhy sekce Isoloba. Oddělení B je ponecháno otevřené celý rok vyjma zimních dnů s velkými mrazy. Při lehkém mrazu je otevřené, což dovoluje promrznuti substrátu. V tomto oddělení pěstuji P. vallisneriifolia, P. longifolia subsp. caussemis a subsp. reichenbachiana, P. dertosensis, P. mundi a P. macroceras subsp. nortensis.
Oddělení C je ponecháno otevřené celou zimu vyjma silných mrazů, aleje zavřené od jara do podzimu. Je chlazeno profesionálním chladicím systémem umožňujícím například noční teploty +5 °C a denní teploty +10°C i přesto, zeje venku 25°C či více. Bytové klimatizační zařízení je nepoužitelné, protože jeho kompresor není konstruován pro teploty pod 18°C. V tomto oddělení pěstuji P. alpina, balcanica, corsica, fiorii, grandiflora, leptoceras, longifolia subsp. longifolia, macroceras, nevadensis, ramosa a vulgaris. Nejsou-li tyto druhy vystaveny ultrafialovému záření bývají zamořeny houbou.

P. variegata a villosa (a doufám , že v sblízké budoucnosti i P. algida) pěstuji od půli června do konce srpna v horizontálních chladicích boxech, jaké jsou používány v potravinářských obchodech. Protože je vzdušná vlhkost konstantně snížená vlivem kondenzace na povrchu chladicího potrubí, musí být vstupující vzduch zvlhčován nejméně na 70% relativní vlhkosti. Od začátku září do začátku června jmenované druhy ponechávám v hlubokém mrazáku při -15°C.


komentáře (1) - poslat mailem - vytisknout článek | Zdroj: Trifid 2003/4 (Překl. Miroslav Macák)


Darwiniana Všechna práva vyhrazena. Použití materiálů z těchto stránek pouze se souhlasem společnosti Darwiniana. Přímé odkazy na obsah jsou povoleny jen s uvedením zdroje. © 1991-2013 Darwiniana Darwiniana