Poprvé byla Drosera adelae popsána roku 1864 F. Muellem = J. H. von Müller, 1825-1896, německým přírodovědcem a botanikem, který však vyvíjel své vědecké aktivity právě v Austrálii.
1
2
Jejím biotopem je tropický deštný prales severovýchodní Austrálie (severovýchodní Queensland). Přesně řečeno osídluje zátoku Rockingham (Rockingham Bay) v okolí potoka Dalrymple´s Creek a ostrov Hinchinbrook Národního parku Hinchinbrook. Tato oblast se nachází jiýně od města Cairns (obr.1-4). Roste zde na bažinatých místech ve stínu stromů. Půda zde bývá velice často s velkým obsahem písku.
3
4
PHOTOGRAPHS COURTESY OF AUSTRALIAN EXPLORER PTY LTD
http://www.australianexplorer.com/
Hinchinbrook je největší australská ostrovní rezervace o rozloze téměř 40000 ha, založena roku 1932. Je součástí Velkého bariérového útesu. Oplývá písečnými plážemi, rozeklaným kamenitým pobřežím, chráněným tropickým deštným pralesem s vodopády (obr.5), porostem mangrovníků (obr.6) a vysokým eukalyptovým lesem. Pohoří na ostrově dosahuje výšky až 1000 m.n.m.
5
6
PHOTOGRAPHS COURTESY OF AUSTRALIAN EXPLORER PTY LTD
http://www.australianexplorer.com/
Panuje zde samozřejmě klasické tropické klima s dešťovými srážkami kolem 4400 mm ročně! Za krátkých, mírných zim je o něco sušší podnebí, ale teplota není nižší nežli 15 °C. V průměru je v oblasti růstu Drosera adelae 300 slunečných dní ročně. Drosera adelae patří do stejné skupiny jako Drosera prolifera a Drosera schizandra, všechny jsou blízce příbuzné, respektive dle podobné genetické stavby se dá předpokládat, že měly stejného genetického předka. Na to se dá usuzovat i z velice podobné stavby květů všech těchto tří Droser (obr. 7, 8). V Austrálii jsou tyto rostliny nazývány "Třemi Queenslandskými sestrami"/obecněji i ve světe je tato skupina nazývána Queenslandské rosnatky. Správný botanický název této skupiny/sekce je však "Prolifera". Tato skupina bývá také nazývána pralesní stínomilné rosnatky.
7
8
Z nich je právě Drosera adelae nejsnáze pěstovatelným druhem. Je to vytrvalá/víceletá rostlina, která vytváří listy na krátkém a holém "kmínku" a vytváří z listů uzavřenou růžici.Listy dosahují v přirozeném prostředí délky kolem 20 cm (maximálně 25 cm) a šířky přibližně 2 cm, ale v kultuře obvykle dosahují jen poloviny této délky a šířky i když jsou známy případy i z pěstování v kulturách, že rostlina dosáhla své přirozené velikosti. Délka listů je také ve vzájemném vztahu s množstvím světla. Dá se říci, že čím více světla, tím menší listy. Přitom však při dostatečném osvětlení získávají listy červenou barvu (obr. 9), jinak však přirozenou barvou, a to i na původních, originálních stanovištích, je zelená (obr. 10).
9
10
Nové listy vyrůstají postupně z vyrůstajícího kmínku a pomaličku se rozvíjejí/rozmotávají od kmínku směrem ke špičce listu (obr.11). Listy jsou na horní straně pokryty tentakulami, spodní strana je jak bez tentakul tak i bez chloupků. Pokud je polapena kořist, nedochází u listů k výraznému pohybu, jako je tomu například u Drosera capensis.
11
12
Drosera adelae je rychle rostoucí rostlina, s větveným, vlasovitým kořenovým systémem. Hlavní kořeny jsou relativně silné (viz vyčnívající kořen na obr. 13) a menších, větvených je velice málo. Díky tomuto větvenému kořenovému systému se může rostlina velice rychle množit i bez semen, protože z něj vyrůstají nové mladé rostlinky a to ve velkém množství (obr. 14 - porovnání několikadenní nové rostlinky s hlavičkou zápalky).
13
14
Kvete obvykle červeně (cizosprašná), případně bíle (uváděno, že je v ojedinělých případech samosprašná). Bílá barva květů se objevuje při pěstování v kulturách a soudí se, stejně jako u zabarvení rostliny do červena, že jde o vztah k množství světla, jež se rostlině dostává. Květní stvol dosahuje výšky až 35 cm (obr. 15) a je pokryt jednotlivými tentakulami a jemnými chloupky (obr. 16). Přesně 10 mm velké květy v počtu 10-20, vykvétají v období od června do listopadu, tedy v období australského přelomu zimy a jara a mají hvězdicovitý tvar.
15
16
Drosera adelae je považována za nejsnáze pěstovatelnou rostlinu mezi Queenslanskými rosnatkami. Pro pěstování se využívá permanentní závlaha, rostliny se substrátem stojí neustále ve vodě. Doporučená teplota pěstování je mezi 22 °C - 30 °C považována za nejlepší, teplota mezi 18 °C - 35 °C za ještě přijatelnou. Rostlina nasnáší dlouhodobější přehřívání a za kritickou teplotu se uvádí 40 °C.
Doporučená RVV je mezi 70-80%. Při vlhkosti nižší nežli 65% rostliny většinou přestanou produkovat tekutinu tentakul. Vyšší vlhkost nezpůsobuje žádnou újmu, ale v některých případech může dojít k plísním.
Rostlina by měla být umístěna s dostatkem vláhy a mimo přímé sluneční světlo a to zvláště přes letní období. Nejvhodnější je vyhýbat se přímému polednímu světlu. Ideální se jeví východní umístění (např.okenní parapet), kam dopadá pouze ranní slunce, které v průběhu dne nezpůsobuje rychlé poklesy vlhkosti pod 60%. Umělé osvětlení rostlině většinou neškodí, listy pod ním získávají temně červenou barvu.
17
18
Opětovně nepoužívat hnojiva, ta působí povětšinou u Drosera adelae jako perfektní a rychlý jed. V přírodě rostlina produkuje semena a odnože. V kultuře je využití semen v podstatě nemožné a nebo nedostupné, ale vzhledem k bohaté samovolné tvorbě odnoží není s množením žádný problém. Dalším snadným způsobem množení je za využití odstřižených listů, listových řízků. Jako substrát se doporučuje směs rašeliny s pískem v poměru přibližně 3:1.
Sám pěstuji Drosera adelae v podobných podmínkách jako i ostatní stínomilné rosnatky, tzn. v umělohmotných uzavřených, ale větratelných krabičkách s permanentní závlahou (obr.19). Výše vodní hladiny dosahuje přibližně 2-3 cm a povětšinou ji nechávám jen o něco níže, než je povrch substrátu, který tvoří rašelina, perlit a křemičitý písek v poměru 2:1:1 (obr. 20). Pro zálivku používám buď destilovanou vodu, ale to pouze v menším množství. Hlavní zálivku tvoří převařená voda s malým množstvím octa, který zneutralizuje a přemění vápenaté sloučeniny. Tento způsob zálivky se mi osvědčuje i u mých ostatních masožravých rostlin. Celoroční umístění je východní parapet, přes léto při výrazném slunečním svitu mírně přistiňuji polopropustnými fóliemi.
19
20
Společně s Drosera adelae pěstuji i něco málo živého rašeliníku pro snížení náchylnosti k plísním, i když u této rostliny jsem se s plísněmi setkal pouze ojediněle a to většinou na listech s polapenou starou kořistí. Plíseň většinou začíná nikoliv od živých částí rostliny, ale spíše od zbytků kořisti (obr. 21). Snažím se proto tyto zbytky čas od času odstranit a tím také plísním předejít.
21
Drosera adelae bez potíží chytá hmyz menších rozměrů a díky skladbě a pohyblivosti tentakul a délce listů, které tak prodlužují únikovou trasu hmyzu, je při tomto "lovu" z mého pohledu dosti úspěšná (obr. 22-25).
22
23
24
25
Dříve jsem se snažil starší listy odstřihovat, ale v dnešní době je ponechávám svému osudu, pouze sleduji, zda nedojde ke znakům plísní. Rostliny mi tak vytváří pěkné malé "keříky" s množstvím listů. Rostliny, které pěstuji výše zmíněným způsobem, dosahují po 4 měsících pěstování v těchto podmínkách průměrů cca 14 cm a výšky 5 cm. Délka listů je potom kolem 7 cm a jejich šířka přibližně 1 cm.
Vlhkost udržuji spíše vyšší, cca do 90%, ovšem s občasnými odchylkami při změně větrání až přibližně k 70% RVV. Teplota v létě se pohybuje kolem 30 °C, někdy i přes, při zachování vlhkosti ji rostliny dobře snáší, při poklesu vlhkosti však dochází nejprve ke zpomalení, následně zastavení růstu, k zasychání tentakul a následně i vlastních listů, nicméně opětovným zvýšením vlhkosti a případným přistíněním dochází u rostlin k velice rychlému vzpamatování a obnovení růstu. Tyto extrémní podmínky vedou také ke zvýšené rozmnožovací aktivitě kořenovými oddenky, vyvolané pravděpodobným stresem rostliny a obavou o úhyn matečné rostliny.
26
V zimním období dosahuje teplota při mém způsobu pěstování na parapetu přibližně 17°C-20°C. Při nižších teplotách rostlina zpomaluje růst, ale zatím jsem nepozoroval jeho úplné zastavení, to by pravděpodobně přišlo až při dalším poklesu teplot.
Mohu potvrdit, že Drosera adelae je z mého pohledu dobře a lehce pěstovatelná rostlina, při dodržení jen několika základních, výše popsaných pravidel. Navíc je tato rostlina vhodná a přístupná jednoduchému nepohlavnímu množení, ať už to jsou již zmíněné nové rostliny vyrůstající z kořenových oddenků ve velkém množství, osobně tyto rostlinky již v zárodku vytrhávám, vzhledem k množství ročně vyprodukovaných rostlin. Velice jednoduchý způsob množení je i listovými řízky. Odstřihnutý list stačí jemně přitlačit na substrát a ponechat při vyšší RVV, já ponechávám ve stejné nádobě jako své Drosera adelae. Po cca 2-4 týdnech vyrazí z listů množství malých rostlinek (obr. 27-30).
27
28
29
30
Pro případ potřeby si ponechávám ještě malé množství rostlinek v běžném květináči, v nižší vlhkosti a vyšší teplotě a v menším prostoru, tím se jejich růst zbrzdí a mně tak zůstává zásoba případných náhradních rostlin.
31
Zdroje:
http://www.australianexplorer.com/
http://www.fleischfressendepflanzen.de
http://www.aims.gov.au/pages/about/environs/
http://www.barrierreefaustralia.com/wet-tropics/
http://www.coconutbeach.com.au/rainforest-walk/
http://www.magic-mountain.net/peaks/thornton.htm
http://www.wordtravels.com/Travelguide/Provinces/Queensland/Climate/
