 |
 |
První částí tohoto ojedinělého skleníku je část polopouští, tedy suchá a teplá, nicméně s nízkou vzdušnou vlhkostí. Najdeme zde rostlinná společenstva Austrálie, Mexika, Afriky, a Kanárských ostrovů. Kdo by čekal samé kaktusy, tak by se velmi spletl, hlavní myšlenkou je vytvořit napodobeninu skladby skutečných přírodních oblastí. Štolou ve skále a průchodem mezi dvěma vodami Starého a Nového světa jsme se dostali do prostřední a nejrozsáhlejší části věnované nížinným tropickým pralesům, kde je také teplo, ale vysoká vlhkost vzduchu.
 |
 |
 |
|
Cestička se vinula okolo jezírka a pokračovala podél stěny, kterou tvoří původní skalní masiv, a na kterém jsou vysázeny rostliny z nížin Jižní Ameriky. Prohlídka pokračuje zpět k jezírku, přes které jsme přešli po lávce obklopené jedinečnou kolekcí epifitních orchidejí. Pokračujeme okolo vzácného jehličnanu Agathis z Nové Kaledonie, který má až několik centimetrů široké jehlice. V nevelké expozici věnované tropům Afriky nás zaujal nádherně červeně kvetoucí ibišek dřípatkokvětý.
 |
 |
V zadní části se nachází fascinující vodopád (rostliny Guatemaly, Vietnamu a Filipín) a všude se pnou liány včetně láčkovek, kterých je tu opravdu požehnaně. Nejsou ovšem ukryty za sklem v závěsných košíčcích, jak jsme zvyklí, nýbrž jsou součástí pralesa, kde se popínají, takže se vám může stát, že některé v té zeleni docela přehlédnete! Sbírka láčkovek bude myslím také jedním z velkých lákadel.
 |
 |
Když jsme se dosyta nabažili té spousty konviček a také bublinatek, které byly zatím ještě v přepravkách, posunuli jsme se okolo banánovníku dále. Do poslední části skleníku jsme prošli skrz chodbičku, ve které jsme jukli do vitríny na mateřskou školku a inkubátorek s devítikilovým miminkem dvouořechu "coco de mer".
 |
 |
Když se za námi zašouply dveře, pocítili jsme téměř chladný větřík. Však je to také část ojedinělá tím, že se narozdíl od předchozích chladí a je věnovaná studeným lesům v tropických horách (Jižní Amerika, Asie, Afrika). Uprostřed nejde přehlédnout "stolovou horu" s naprosto úžasnými heliamforami.
 |
 |
Konečně jsme objevili také rosnatky a touto třešničkou na dortu jsme tedy prohlídku uzavřeli. Ačkoliv cesta zpět vede z části po stejné trase, tak jsme se k východu z pochopitelných důvodů vlekli co nejpomaleji. Nakonec jsme se shodli, že látka na reportáž je natolik obsáhlá, že bude potřeba více dílů. Mnoho rostlin je okolo cestiček v přepravkách a na osazování a dalších úpravách interiéru se neúnavně pracuje. Proto se budeme do skleníku vracet a přinášet další pokračování s podrobnějšími pohledy na jednotlivé části expozice i rostliny a budeme sledovat nastalé změny.
 |
 |
Na závěr tohoto úvodního dílu bych návštěvu skleníku všem čtenářům ráda doporučila. Vydat se na prohlídku můžete zatím pouze o sobotách a nedělích a po předchozím objednání - viz. http://www.botgarden.cz. Věřím, že i ti nároční si opravdu přijdou na své. Úplného zprovoznění a otevření se my, věční náruživci snad dočkáme na jaře příštího roku. U příštího dílu se těším na přečtenou!
