Musím přiznat, že jsem si připadal jak v "Jiříkově vidění". Špirlicím jsem se nikdy moc nevěnoval ale pohled na bzučící skleníky mě "dorazil". Chaoticky jsem pobíhal sem a tam a nevěděl co dřív fotit. Do toho jsem ze sebe chrlil otázky a manželka s Mirkem se jen usmívali. Asi si museli myslet, že mi přeskočilo. V prvním skleníku se sbírkovými kusy bylo opravdu na co koukat. Mnozí z vás už v Chomutově byli a vědí o čem mluvím. Výsledky mnohaletého úsilí v oblasti křížení jsou pozoruhodné jakož i botanické druhy. Nechtěl bych vyjmenovávat jednotlivé druhy, protože si je jednak nepamatuju přesně (omluvou mi budiž skutečně značná obsáhlost sbírky) a druhak bychom tu byli dlouho. Snad jen uvedu, že mě nejvíce uchvátili leucophylly a flavy, čisté i nakřížené, což ovšem neznamená, že by ostatní druhy nestály za řeč! Jako asi drtivá většina jsem do té doby viděl pouze pár "oříšků" v nákupních řetězcích, povětšinou holandské produkce s nejasným původem, či krásné, leč neživé, fotky z netu. Když jsem se dozvěděl, že mnohé z položek jsou "volné" bylo hotovo. Na své si přišla i tchýně, které jsem vzal patrně nejhezčí kytičku co kdy viděla, Sarracenia oreophila × S. flava var. ornata. Zatím jí mám doma a asi jí ani nedostane, protože jsem se do ní doslova zamiloval.
Někomu možná přijde,že jsem špirlice vzal šmahem, ale je to dáno tím, že kdybych měl popisovat všechny pocity a poznatky, násobené odborným výkladem, čtenáři by mi usnuli. Hihi! Myslím, že fotky, byť neumělé, hovoří sami za sebe.
Úplně jsem zapomněl na třicetistupňové vedro (ve skleníku bylo dost možná 40 °C) a uvědomil si to až po hodné chvíli, když jsme přecházeli dál ke skleníku s heliamphorami, darlingtoniemi, mucholapkami, bublinatkami a rosnatkami. Poprvé jsem si mohl takříkajíc osahat darlingtonii, cca 40 cm vysokou. Ani heliamphory neunikly naší pozornosti, včetně novinky z Austrálie kultivaru 'Tequila', která mě mile překvapila. Čekal jsem jí nevzhlednější. Zároveň zde byla k vidění sbírková raritka D. muscipula 'CUPPED TRAP' .Debatili jsme o vzniku a musím se trochu neskromně přiznat, že mě napadlo samotného, jestli se nejedná o genetickou vadu, což Mirek potvrdil, jsa stejného názoru. Prostě agar taky není vždy 100% ideální.(obr 4,5,6,7)
Vedle skleníků pod stromem v polostínu stála skleněná skříň, evokující ve mně vzpomínky na nedávné časté návštěvy lékaře, ovšem tahle nabízela pohled daleko lákavější, byla plná rosnatek, zejména trpaslíků.
Po marných pokusech o otevření mi bylo řečeno, že díky této neblahé vlastnosti jí nikdo neřekne jinak než "Sezam". Ale když už se otevře, je to paráda. Jana se okamžitě zamilovala do Drosera filiformis. Musím říct, že mě tahle kytka nikdy nějak extra nechytla, ovšem bylo to zřejmě dáno tím, že jsem jí neviděl "live". Pohled proti slunci je skutečně úchvacující. Škoda, že se mi jakožto technickému antitalentu, nepodařilo udělat lepší fotku.
Následovala exkurze po takříkajíc domácích expozicích kde jsem se utvrdil v tom, že je "normální" mít plný parapety kytek a tudíž nejsem "pošahanej" jak mi někdy manželka naznačuje. Tam mi Mirek ukázal nenápadného o to však vzácnejšího přírodního křížence D. anglica × spathulata. U této kytky to sice nebyla láska na první pohled, ovšem dnes s odstupem 5 dní konstatuji,že má určitě něco do sebe a jsem za ní moc rád.
Potom jsem viděl do praxe uvedený "Srbův návod na pěstování heliamphor" v domácích podmínkách, který znám z webu a přesvědčil sám sebe,že to s nimi ještě zkusím, když "je to tak jednoduchý", jak se mi začalo zdát,tak uvidíme!
Dílem díky pokročilé hodině, celá exkurze trvala 2 hodiny, dílem díky unavujícímu vedru a v neposlední řadě také kvůli hostitelově zaneprázdněnosti jsme se posléze rozloučili a domluvili na večerní společnou cestu do Prahy.
Poděkovali jsme a na cestu jsme dostali podrobný popis cesty ke Kamencovému jezeru přezdívanému "Kamenčák", kde je bezva koupačka a ještě dále do Podkrušnohorského zooparku.
Ten sice neuchvacuje rozmanitostí živočišných druhů,ovšem o to lépe je přizpůsoben návštěvám rodin s malými dětmi, díky opravdu bezvadně postaveným hřišťátkům v blízkosti výběhů, takže nebezpečí,že se děti budou dlouhou prohlídkou nudit, nehrozí.
V 18,30 hod jsme nabrali Mirka i s krabicema (jedna naše, druhá jeho) a po cca hodině, která uběhla jako voda, dík diskuzi o MR, která chvílemi připomínala monolog, ne snad tím, že by nás řečník nepustil ke slovu, ale spíše tím, že jsme si dělali pomyslné poznámky a nasávali vědomosti, doslova jako houby vodu, když zaprší, dojeli do Prahy.
Doma jsme se pak se ženou shodli, že to byl bezva výlet se vším všudy. Chtěl zároveň ještě jednou poděkovat "všem Srbům" za jejich pohostinost a vlídné přijetí. Zároveň jsem se utvrdil v tom, že vstup do Darwiniany byl krok správným směrem, mezi prima lidi.
P.S.: Tento článek není placenou ani objednanou reklamou, i když věřím, že některé pasáže mohou čtenáři tak připadat. Zároveň se omlouvám za chyby, které by tento text mohl obsahovat, protože je mi jesný, že se nějakej šťoura najde a objeví je.
Poznámka redakce: Omlovám se za chyby, které jsem nezvládl opravit, protože je mi jasné, že se nějakej šťoura najde...
Termiter
