Cesta za rašeliništi/vrchovišti (2) - Skřítek

Na svých letních cestách po Jeseníkách jsme si po turistickém výletě do NPR Šerák - Keprník udělali neplánovanou odbočku do sedla na Skřítku. Ne kvůli místní restauraci, ale kvůli místnímu rašeliništi, jež se taktéž stalo Národní přírodní rezervací. .

---

Poněkud mne následně šokovalo, že tato rezervace leží v nejbližším sousedství frekventované komunikace Šumperk - Bruntál, která původní lokalitu rozdělila. Navíc je přímo v sedle velké parkoviště, motorest a i vstupní cesty do rezervace jsou asfaltované. Na křižovatce křížících se asfaltových cest a parkoviště se můžete potkat s téměř kubistickou sochou skřítka (autor J. Jílek) se čtyřmi tvářemi, (foto 1, 2).

Na Skřítku, v jeho plochém sedle v nadmořské výšce od 820 m n. m. do 870 m n. m., se nachází rašeliniště přechodového typu mezi vrchovištěm a slatinou. Rašeliniště severského, tundrového typu, jako jeden z glaciálních reliktů v naší přírodě. Rozloženo je v oblasti prameniště přítoku Podolského potoka a místní drsné podmínky přispěly k vytvoření tohoto rašeliniště. Obvodovou část rezervace tvoří smrkový les na rašelinném podkladě - taktéž ohraničený asfaltovou lesní cestou (foto 3-5).

Střed rašeliniště potom zaujímají skupinově nebo samostatně rostoucí smrky (ilustr. foto 6, http://www.orchid-rhoen.de) s břízou karpatskou (ilustr. foto 7, http://www.schmitzens-botanikseite.de), rostoucí kolem četných tůní. K dalšímu typickému porostu rašelinišť (mimo různých druhů mechů) se řadí suchopýr pochvatý (foto 8, http://www.hlasek.com), klikva, bradáček srdčitý (foto 9, http://www.hlasek.com), kropenáč vytrvalý nebo vzácná korálice trojklanná (foto 10, http://www.flogaus-faust.de).

Vzhledem k opravdu bohatému porostu rašeliníku a dalších rostlin, je vstup do rezervace přísně zakázán z důvodu možnosti sešlapání a zničení tohoto porostu (z tohoto důvodu omluvte nepoužití původních fotografií u předcházejícího odstavce), přesto jaké bylo mé překvapení, když naprosto bezostyšně se v hloubi rašeliniště, v jeho nejbohatších porostech procházeli houbaři (12).

V první chvíli jsem přesně nevěděl, jak rašeliniště nalézt, není totiž přímo označeno a barevné pruhy na stromech jsou řádně vybledlé. Teprve na zpáteční cestě k sedlu jsem si konečně povšiml toho, co jsem celou dobu přehlížel, totiž okraje rašeliniště, který kopíroval téměř dokonale okraj lesa a dělicí silnici. Celou oblast protínají drobné potůčky (13) a tůňky (14, http://www.ceskehory.cz).

Vysoká vlhkost a místní prostředí umožňují rostlinám a rašeliníku mít neuvěřitelně nádhernou, zelenou barvu, která přímo kouzelně uklidňuje. Strávil jsem na místě v sedě relaxací téměř třičtvrtě hodiny a neustále nacházel nová kouzelná zákoutí tvořená jak vlastním rašeliníkem, přesličkami, travinami, kapradinami a množstvím rozličného druhu hub.

Ten z vás, kdo si dokáže vychutnat tuto zelenou a tichou krásu, vnímat tu výjimečnost, postřehnout tu tisíciletí zapomenutou krásu, doporučuji se při nějaké své cestě do Jeseníků na tomto místě zastavit, nejlépe třeba před návštěvou rašeliniště na Rejvízu a s ním spojenou "dobrodružnou" cestou za hledáním nádherné rosnatky okrouhlolisté (22).