V horkých letních dnech se místní obyvatelé mají možnost schladit v čiré vodě zatopené pískovny. Již při cestě na místo určení jsme míjeli v poli u silnice hraniční značku CHKO Třeboňsko. Velikost parkoviště a domek s občerstvením nás nenechal na pochybách o tom, jak vysoká tu bývá návštěvnost. Z parkoviště se vinula prašná cestička kolem úvodní tabule naučné stezky Veselské pískovny.
Tato naučná stezka byla vybudována Správou CHKO Třeboňsko v roce 1999 a paradoxně nabádá návštěvníky k ukázněnosti, netrhání rostlin, neplašení zvěře, nezahazování odpadků atd. Hluk z obsazených pláží doléhal až sem. S naší výbavou, kterou tvořil mimojiné i stativ, foťák a holiny jsme příliš nezapadali mezi zástupy lidí v plavkách s osuškami, které proudily okolo nás. První rosnatky (Drosera rotundifolia) jsme nalezli po několika málo metrech na místě, které nám ukázal náš průvodce Petr Šenkýř.
Jednalo se o zarostlý kousek pláže, která po záplavách zůstala neudržovaná, a tudíž plná borových náletů a travin, takže si zde nikdo osušku nehodlal rozkládat. Dle sdělení Petra bylo předtím právě zde místo s hřištěm a pískem, kde kdysi lidé lehávali na rosnatkách a ty také mnohdy zdobily pískové hrady! Přes cestu byla koncentrace rosnatek ještě větší a dokonce na ně upozorňovala i další tabule naučné stezky. Takže mnozí návštěvníci koupaliště ve snaze rostlinky nalézt mohou dusat přímo na nich. Vedle tabule se nacházelo mělké jezírko, které vytvořilo skvělé prostředí pro bublinatku Utricularia ochroleuca a další mokřadní rostliny (např. sítina - juncus, pryskyřník - ranunculus atd.) a živočichy (spatřili a nafotili jsme např. skokana zeleného). Nemohli jsme se vůbec nabažit a naše velmi opatrné pozorování a focení nebralo konce.
Drosera rotundifolia
 detail lapacích měchýřků Utricularia ochroleuca |
 celkový pohled na jezírko |
Nakonec jsme se ale nechali odlákat pod příslibem další lokality. Přesunuli jsme se jen o pár metrů dále a přímo u cestičky se rozprostírala poměrně velká podmáčená plocha s jezírkem a plná rašeliníku a rosnatek. Určili jsme zde ale „pouze“ Droseru rotundifolii a Droseru intermedii. Slibovanou rosnatku Drosera anglica a křížence Drosera x obovata jsme bohužel nenalezli. Každopádně jsme se ale ocitli ve svých jiných dimenzích a jako v tranzu obcházeli tu nádheru a nemohli ani mluvit. Jen jsme volali na Michala, aby fotil a fotil. Zaujalo nás mnoho drobností, jako například výskyt D. rotundifolia v těsné blízkosti D. intermedia (v jednom trsíku vedle sebe) společně kvetoucí, což vyvolalo myšlenku na křížence těchto dvou druhů, dále výskyt zcela zelené a naprosto červené varianty D. intermedia taktéž těsně vedle sebe. Rosnatky zde rostly naprosto všude jak na plném slunci, tak v zástinu, jak úplně ve vodě, tak i na relativně sušších místech a několik květních stvolů nás přivedlo i na jedince D. rotundifolia, kteří byli ukryti hluboko v hustém mechu, zcela zarostlé a pouze zelené, ale se zarážející nadprůměrnou velikostí čepelí listů. Celá lokalita byla obklopena vřesem (Calluna vulgaris) a brusinčím (Vaccinium vitis-idaea) a Zdeněk nás ještě upozornil na již odkvetlou hruštičku (Pyrola media?).
 Drosera intermedia |
 celkový pohled na lokalitu |
hruštička menší (Pyrola minor)
Jakmile jsme se odpoutali a vrátili se na cestu, vrátili jsme se i do reality koupalištního světa. Lidí mezitím přibylo a my jsme se jali snad ze zvědavosti prohlížet břehy jezera. Zanedlouho Michal k našemu nestrojenému údivu narazil na rosnatku přímo na břehu pláže, mezi slunícími se a koupajícími se lidmi!
Prošli jsme tedy ještě pěkný kus břehů a obdivovali další ojedinělé rostliny (např. žabník - Alisma plantago-aquatica, vrbinu - lysimachia i vrbku - chamaenerion, růžkatec bradavčitý - Ceratophyllum submersum a ve vodě stojící mohutnou rostlinu miříkovitou - haluchu vodní (Oenthe aquatica) a další ložiska D. rotundifolia.
 jezírko se sítinami a U. ochroleuca |
 |
Nakonec jsme se plni emocí a zážitků a neradi jali vracet na parkoviště. Oblak z euforie kolem nás by se dal krájet. Po návratu na náměstí do Veselí nad Lužnicí jsme si u oběda vše znovu a znovu vyprávěli a probírali a zde jsme se potom také rozloučili s Petrem Šenkýřem a jeho maminkou, kterým patří náš vřelý dík za pozvání a milý doprovod. S příslibem návratu na další lokality Třeboňska jsme se vydali na zpáteční cestu do Prahy.
Další fotografie s popiskami naleznete ve fotoalbu.
