To, že přináším článek v čase chorobně bilancujícím je způsobeno tím, že jsem nestačil článek připravit na podzim, kdy bylo desetileté výročí mého prvního šlechtitelského úspěchu zcela aktuální. Před deseti lety jsem poprvé úspěšně opyloval svoje špirlice, v září jsem sklidil svá první semena a v prosinci 1995 byl úspěch završen vyklíčením mého prvního vlastnoručně vytvořeného křížence. Od té doby si vedu v sešitě záznamy o všech opylovaných květech špirlic. Tyto údaje jsem během posledních týdnů převedl do elektronické podoby a přiložený excelovský soubor je tak hlavní částí tohoto článku. Věřím totiž, že data nasbíraná za deset let mohou být zdrojem nejrůznějšího poznání o sprašování, křížení a generativním rozmnožování špirlic vůbec.
Trocha historie
Svoji první špirlici jsem získal v roce 1990 z BZ v Liberci a jednalo se o téměř dospělou rostlinu Sarracenia purpurea ssp. purpurea. O rok později jsem získal další dvě rostliny, jednu téhož druhu a druhou S. minor var. okefenokeensis. Po třech letech mi poprvé obě rostliny S. purpurea ssp. purpurea vykvetly, ale opylení se nezdařilo, protože jsem neměl potřebné znalosti stavby složitých květů špirlic, abych věděl odkud a kam mám pyl přenést. Mezi tím jsem lopotně sehnal několik dalších špirlic, ale dva roky mi žádná další nekvetla. Až v roce 1995 mi téměř současně vykvetly 3 rostliny S. leucophylla, dvě rostliny S. rubra × leucophylla a jedna rostlina S. minor var. okefenokeensis. Vše jsem měl již řádně nastudované, provedl jsem několikerá křížení mezi těmito druhy a poprvé jsem uspěl. V první polovině devadesátých let patřily špirlice ještě mezi relativně vzácné rostliny a tak se moje sbírka rozrůstala jen velmi pomalu. Navíc mi tehdy ještě trvalo poměrně dlouho, než jsem získané drobné rostlinky dopěstoval do dospělosti abych mohl očekávat kvetení. Každý květ byl tudíž svátkem a vzácné momenty, kdy se dvě rostliny v květu setkaly doslova zázrakem.
Můj první kříženec, Sarracenia leucophylla × minor, byl velmi vítaným rozšířením tehdy pěstovaného okruhu špirlic a semenáče byly pěstiteli rozebrány po desítkách až po stovkách. O pět let později podobně kvalitní rostliny končily na našem zahradním kompostu... Ale zpět. V roce 1996 jsem se seznámil s Martinem Spoustou a ještě několika dalšími kamarády, kteří se pěstování MR věnovali. Martin byl už tenkrát v pěstování MR velmi úspěšný a i on se dočkal svých prvních květů. V té době jsme sprašovali všechny květy, které se nám setkaly, hojně jsme transportovali své miláčky za účelem jejich spojení - provozovali "sexuální turistiku". Již v začátcích se nám podařilo vyšlechtit velmi elegantní rostliny, z našich tehdejších společných hybridů se největšímu zájmu těšil kříženec Martinovy S. purpurea ssp. venosa a mojí S. flava × purpurea. (http://sarracenia.cz/informace/sarrhybr/pvfp) Martinova červená, vitální a mimořádně odolná S. purpurea ssp. venosa byla velkým přínosem nejen pro moji sbírku botanických druhů, ale hlavně skvělým materiálem, který dal vzniknout řadě mimořádně kvalitních hybridů. Na konci devadesátých let se mi podařilo sestavit velmi slušnou sbírku špirlic, která mi umožnila opustit taktiku "všechno se vším" a více se pokoušet o cílené a promyšlené kombinace rodičů. V té době jsem také zanevřel na nákup kříženců od jiných pěstitelů, protože tehdejší dodavatelé dopustili vzniku nenapravitelného chaosu a pod jedním názvem jste mohli získat až 4 různé rostliny (někdy ani jedna z nich nebyla ta pravá) a naopak evidentně jednu rostlinu jste mohli koupit pod třemi různými názvy. Od té doby jsem si pořizoval pouze botanické druhy s důvěryhodných zdrojů a všechny křížence jsem si vytvářel sám. Ostatně dobrá sbírka základních botanických druhů mi to již umožňovala. V roce 1998 jsem se seznámil s RNDr. Lubomírem Daňkem, který je kromě jiného velmi zdatným pěstitelem S. psittacina, druhu, který mi do té doby nikdy nekvetl. V roce 1999 jsem poprvé pylem z jeho rostlin opyloval své (S. leucophylla). Po kříženci S. leucophylla × psittacina následovala řada dalších, kteří bývají označováni jako "Srbovi hadi". Toto označení vymyslel náš čestný prezident Zdeněk Žáček a trefně jím označil kříženec S. minor var. okefenokeensis × psittacina. (viz článek v Chramst!u.) Později se tato nálepka vžila pro označení dalších, podobných kříženců. V posledních letech též vděčím za spolupráci řediteli liberecké BZ, panu RNDr. Miloslavu Studničkovi, CSc. Do mých experimentů s křížením špirlic přispěl zejména pylem ze svého mimořádně mohutného a ukázkového klonu S. purpurea ssp. venosa var. burkii, která svým potomkům propůjčí značnou mohutnost, masité obústí a obří víčko. Křížení této rostliny se ukázalo být jako problematické, ale první úspěchy se již dostavily. Budeme si však muset ještě pár let počkat až tyto rostliny dorostou a plně předvedou svoji krásu. Za šlechtitelsky nejúspěšnější roky považuji rok 1999 a 2002, kdy se mi podařilo vytvořit řadu mimořádně elegantních hybridů. V roce 1999 to byly zejména kříženci druhů S. leucophylla, S. flava, S. purpurea a S. psittacina. V roce 2002 jsem byl naopak úspěšný při křížení S. oreophila, ze kterého vzešlo mnoho zajímavých rostlin. Za velmi úspěšný rok považuji i 2004, kdy se mi podařilo sprášit velmi kvalitní klony druhů S. leucophylla a S. oreophila. Od jejich kříženců si hodně slibuji. V roce 2004 se mi též povedlo zkřížit onu "luxusní" S. p. ssp. venosa var. burkii pana RNDr. Studničky s mojí nejkrásnější rostlinou S. flava var. ornata a to v obou směrech. Mělo by se jednat o robustní, velmi krásně tvarované a mimořádně barevné rostliny vhodné i pro další křížení. Poslední rok 2005 jsem se hodně věnoval též tvorbě "botanických" semen. U mnoha druhů se mi totiž v květu potkaly mimořádně kvalitní, krásné, vitální a mnohdy lokalizované rostliny. Z jejich semen by mohly vzejít ukázkoví zástupci daných druhů, kteří by měli být natolik kvalitní, že budou cenným obohacením i mojí sbírky a rozšíří tak základnu pro tvorbu dalších hybridů.
Cíle
Proč to vlastně všecho dělám? Kromě toho, že mi přijde ohromě zajímavé co vznikne spojením dvou různých rostlin jsem si pro svoji šlechtitelskou práci vytýčil tři spolu související směry a cíle.
Prvním je vytvoření srovnávací sbírky základních a zpětných kříženců. To jest kříženců dvou botanických druhů a ničeho jiného, např. S. leucophylla × alata (základní) a zpětné hybridy, tedy křížence základního hybridu s jedním z rodičovských druhů, např. S. (leucophylla × alata) × alata nebo S. leucophylla × (leucophylla × alata). Taková sbírka je cenná při hodnocení rostlin pocházejících z přírody. Na přírodních lokalitách se badatelé setkávají s velkým množstvím hybridů, jejichž hodnocení je obtížné a bývá prováděno ledabyle od oka. Mnohdy skoro není možné odlišit co je ještě botanický druh a co už kříženec. Na podobné otázky poskytuje má sbírka odpověď. Pro tvorbu základních a zpětných hybridů (ostatně všech) používám pouze typické zástupce botanických druhů. Mnoho zpětných hybridů jim může být dost podobných, ale v případě kontrolovaně vytvořeného hybrida znám jeho původ a stupeň hybridizace. Možnosti srovnání jsou nasnadě... Mnohdy se již tato sbírka osvědčila také při dourčení pochybného sbírkového materiálu.
Druhým cílem je pochopení dědivosti a dědičnosti jednotlivých znaků. Tedy zákonitosti, jakými se dědí barva, žilkování, tvar láček, víčka, sloupku, barva květů, růstové a jiné vlastnosti špirlic. Takové poznatky mohou opět výrazně pomoci při hodnocení a určování rostlin na přírodních lokalitách. Jelikož jsem ale zatím osobně neměl tu čest, používám dílčí konkrétní poznatky o pozadí jednotlivých znaků pro cíl třetí...
Třetím cílem je tvorba co nejkrásnějších kříženců. Již v prvních letech jsem měl štěstí a podařilo se mi vytvořit několik, pěstiteli velmi ceněných rostlin. V posledních letech se mi daří srovnatelně kvalitní a nebo ještě kvalitnější hybridy vytvářet zcela cíleně. V začátcích mnohdy nešlo o to, že bych nevěděl, co zkřížit, aby z toho vylezla hezká kytka, ale nebyly k dispozici dospělé exempláře výchozích rostlin. Vytvoření mnohonásobného křížence jako např. S. ((purpurea × leucophylla) × minor) × leucophylla zabere právě přibližně deset let pěstitelské práce. Přiznávám, že takové rostliny jsou zdrojem určitého kapesného, ale jsou pro mě doslova uměleckým zážitkem. Geny špirlic jsou pro mě barvami ze kterých sestavím dílo na které se vydržím koukat dlouhé hodiny. Řadu těchto rostlin postupně představuji na svých internetových stránkách, ale tyto zatím těžce zaostávají za realitou mé sbírky. (http://www.sarracenia.cz/informace/sarrhybr) Zkrátka není dostatek času. Pohled na většinu mých rostlin je zatím k dispozici pouze zájemcům, kteří moji sbírku navštíví. Bohužel jsem v posledních letech narazil na kapacitní problémy a tak je řada nových šlechtěnců po dosažení dospělosti udržována v nedůstojných podmínkách a jejich vzhled není příliš reprezentativní. V takových případech se už nepokochá ani návštěva. Jednou však bude líp a nezbývá se o tyto rostliny starat, aby se velkého skleníku dočkaly.
Kromě řady velmi dekorativních kříženců se mi podařilo vyšlechtit i některé, jak já říkám, pěstitelsky zajímavé rostliny. Jedná se křížence příbuzné a velmi podobné některým obtížněji pěstovatelným taxonům, jako např. S. oreophila, která ve většině sbírek nedosahuje zdaleka tak bujného růstu jako ostatní druhy špirlic a někteří pěstitelé s ní mají i problémy. Nalezením optimálních podmínek pro křížence S. oreophila × flava i mě pomohlo zdokonalit pěstování botanické S. oreophila. Navíc varianta křížení S. oreophila × flava var. ornata dala vzniknout mimořádně elegantním a krásně zbarveným rostlinám.
Co si z toho odnést?
Zatím jsem pouze přiblížil své dojmy dosavadní práce. Z výše napsaných odstavců vytušíte co dnes můžete v mé sbírce hledat a najít. Jak jsem již napsal v úvodu, hlavní součástí tohoto článku je přiložená databáze záznamů o 400 květech, které jsem během minulých deseti let cíleně opyloval. Z této databáze lze vyčíst informace o tom, který druh vytváří nejvíce semen, který druh vykvétá dříve a který později, které rostliny se daří bez problémů opylit a které poskytují semena jen obtížně. A věřím, že řada koumáků z řad čtenářů Chramst!u si všimnou mnoha dalších věcí, které mému oku unikly. Byl bych rád, kdybyste si s přiloženým souborem pohráli a poznatky, které z tohoto balíku dat vytáhneme můžeme použít pro sestavení kolektivního článku do Trifida. Výsledky vlastního bádání můžete přikládat k tomuto článku formou komentářů nebo mi je posílat na mail srba@sarracenia.cz.
Předem však upozorňuji, že k těmto datům je potřeba přistupovat s rozmyslem. Nejedná se o striktní statistická data, ale o záznamy o živých bytostech. Údaje jako 1633 semen nebo 810 semen jsou sice založeny na přesném spočítání jednotlivých zrníček, ale... Pokud byste chtěli zjistit procento, kdy jsem byl úspěšný a po opylení jsem semena získal, budou vám dělat nepořádek naopak údaje jako 1 semeno nebo dvě semena. Mnohdy otevřu semeník, nic v něm není, ale po chvilce šťourání z něj vyškrábnu jedno nebo dvě pochybná smítka. I jediné pokroucené smítko stratifikuji a vysévám a hle! Ono občas vyklíčí - ale spíš jen občas než zpravidla. Takže ze semeníku jsem něco "vydlabal" v 80% případů, ale že jsem sklidil semena mohu prohlásit spíše o přibližně 75% květů.
Pro úplnou přesnost ještě podám vysvětlivky. V prvním sloupci jsou mateřské rostliny, tedy ty na kterých semena zrála a ze kterých se sklízelo. V druhém sloupci jsou zapsány otcovské rostliny, ze kterých pocházel pyl. Pokud je zde uvedeno "samoopylení", pak byla matka opylena vlastním pylem, pokud je uveden stejný druh jako mateřský, byla použita jiná rostlina téhož druhu. Třetí sloupec je datum opylování, resp. kvetení, ve čtvrtém pak datum sběru. V pátém sloupci je údaj o tom, jestli celé snažení bylo či nebylo úspěšné. Může se stát, že sice sklidím 50 semen, ale ta jsou "hluchá" a ani jediné nevyklíčí. "Ano" značí, že jsem rostliny získal, "ne" opak, "nevyseto" značí že semena zůstala ladem v lednici a "???" jsou údaje z poslední sezóny na jejichž vyklíčení teprve čekám.
Konkrétní výstupy
Z přiloženého souboru lze například vyčíst: Za deset let jsem cíleně opylovat 400 květů. (Zajímavá přesnost?) Přibližně 90% z nich bylo opyleno s cílem vytvoření křížence a 10% s cílem vytvoření semen botanického druhu. V posledních letech sprašuji přibližně 40 květů ročně a získám z nich cca 20 nových hybridů. Do letošního roku jsem tak vytvořil přibližně 180 vlastních hybridů. Semena jsem sklidil z tří čtvrtin (cca 75%) semeníků. Moje celková úspěšnost je však jen mírně nadpoloviční (cca 60%). Velmi často se totiž stává, že v semeníku není nic (cca 25%), pokud přeci jen něco sklidím, semena nevyklíčí (cca 13%) a nebo nastane jiný kiks (cca 2%). Tím může být situace, že mi kytky chcípnou (konkrétně 2 případy, tedy 0,5%) a nebo že ze semen vyroste něco jiného, než jsem očekával. V 5 případech ze 400 se mi totiž stalo, že místo požadovaného křížence mi vyrostly samosprášené rostliny mateřského druhu.
Lze též vyčíst, že první na jaře vykvétají druhy jako S. flava a S. oreophila (únor až březen) v zápětí následované např. S. alata (zpravidla březen). Naopak nejpozději kvete S. leucophylla (duben) a S. minor (duben až květen) a S. psittacina. S. psittacina vykvétá ve fakultních sklenících v dubnu, v mojí sbírce zpravidla až v květnu. Většina údajů náleží fakultním rostlinám a tudíž nejsou zcela srovnatelné se zbytkem. Doba kvetení je na způsobu kultivace závislá v mnoha směrech. Pokud srovnáte data kvetení z prvních třech let (1995-1998) a roky 2000-2005, je zde patrný rozdíl. Ten vypovídá o změně kultivace. Dříve jsem měl špirlice celoročně doma a kvetly chaoticky v období celé vegetační sezóny. Nyní je musím z prostorových důvodů uklidit do sklepa a na půdu, kde je chladno a tudíž mi synchronně vykvétají v jarních měsících. Už za dva týdny se začnou probouzet...
Co z databáze nevyčtete je rychlost vývoje květů a ten Vám musím prozradit. Nejrychleji se vyvíjí květy S. purpurea ssp. purpurea, které se otvírají už 4 týdny po vysunutí poupěte z květu. (Při běžné teplotě 15 - 20°C) Naopak nejdéle se vyvíjejí květy S. leucophylla, kterým to od vysunutí poupěte do otevření květu trvá 7 - 9 týdnů. Ačkoli se poupata S. leucophylla objevují téměr společně s rannými druhy jako např. S. flava nebo S. alata, vykvétá S. leucophylla z tohoto důvodu mezi posledními. Když mi poprvé hojně nakvetly rostliny S. oreophila, netušil jsem jak rychlý vývoj bude u jejich poupat, abych správně narychlil ostatní druhy pro jejich křížení. K mému velkému překvapení jsem zjistil, že vývoj květů u tohoto druhu je stejně rapidní jako u S. purpurea ssp. purpurea, možná ještě rychlejší. Pro horský druh je to ovšem typický projev.
Zajímavé jsou též výsledky sklizní. Velikost a obsah semeníků se u jednotlivých druhů výrazně liší. Největší semeníky získávám u druhů S. leucophylla a S. oreophila a též u základního křížence S. purpurea × leucophylla.
Následující tabulka ukazuje výčet obřích semeníků, tj. těch, ve kterých jsem napočítal více než 1000 semen:
| mateřský druh | počet semen |
| S. leucophylla | 1633 |
| S.oreophila | 1585 |
| S. (purpurea × leucophylla) × purpurea | 1510 |
| S. leucophylla | 1416 |
| S. leucophylla | 1340 |
| S. leucophylla | 1297 |
| S. leucophylla | 1231 |
| S. leucophylla | 1176 |
| S. leucophylla | 1147 |
| S. leucophylla | 1142 |
| S. purpurea × leucophylla | 1127 |
| S. oreophila | 1055 |
Tabulka ukazující úspěšnost získání semen a průměrný počet semen v případech, kdy vůbec nějaká semena obsahují. Do tabulky jsem zařadil i kříženec S. purpurea × leucophylla, protože jej považuji za šlechtitelsky a statisticky významný a navíc o něm bude ještě řeč.
| mateřský druh | prům. počet semen | úspěšnost |
| S. alata | 320 | 80% |
| S. flava | 200 | 55% |
| S. leucophylla | 600 | 75% |
| S. minor | 135 | 65% |
| S. oreophila | 670 | 75% |
| S. psittacina | 40 | 55% |
| S. purpurea | 100 | 80% |
| S. purpurea × leucophylla | 300 | 75% |
| S. rubra | 100 | 45% |
Údaje o průměrném počtu semen uvedené v tabulce jsou trošku zavádějící. O většině druhů vypovídají správně. Nejmenší semeníky mají S. psittacina a S. rubra u kterých mám navíc nízkou úspěšnost opylování. S překvapivě nízkou úspěšností při opylování se též potýkám u druhu S. flava. Pozitivní údaje zajišťuje několik zástupců S. flava var. ornata a var. cuprea, zatímco u ostatních rostlin jsou výsledky ještě horší. Naopak největší semeníky vycházejí u S. leucophylla a S. oreophila. Jak z první tabulky vyplývá, jasným rekordmanem je S. leucophylla. To, že je průměr vyšší u S. oreophila spíše vypovídá o tom, že sprašování tohoto druhu věnuji velkou pozornost a péči, zatímco hojné květy S. leucophylla často zanedbávám. Jsem si u nich jist, že i při ledabylém opylování zpravidla získám dostatečné množství semen. Podobně u křížence S. purpurea × leucophylla, kterého mám za jasného a spolehlivého favorita, ale při matematické aproximaci vychází jako průměrný producent. Pokud srovnám semeníky, kterým jsem věnoval skutečně maximální péči (to z databáze vidět není), tak jednoznačně největší semeníky má S. leucophylla (běžně 1000-1500 semen) a až po ní společně S. purpurea × leucophylla a S. oreophila, které v případě řádného opylení poskytují 600 - 1000 semen. Z celkového vyhodnocení by vyšlo, že průměrný semeník obsahuje (pokud něco obsahuje) asi 250 semen. Takové semeníky nejčastěji sklízím u S. alata, S. purpurea a též u mnoha hybridních mateřských rostlin.
Poněkud hlubší studii by vyžadovalo zamyšlení nad tím, jak ovlivňuje pyl úspěšnost sklizně. Je známo, že opakované opylení květu v odstupu dvou až tří dnů může výnos zdvojnásobit až ztrojnásobit. Jaký má ale vliv druh pylu? Spolehlivě získávám semena při sprášení pylem většiny rostlin. Horší výsledky mám však s pylem S. rubra a velmi špatné výsledky při opylení pylem S. purpurea ssp. venosa var. burkii, což je dost škoda, protože její kříženci by mohli být velmi elegantní. Naproti tomu při použití pylu S. psittacina jsem uspěl u rostlin S. rubra, kde naopak většinou pohořím. Ten samý pyl se naopak neosvědčil v jiných případech. Jednoznačně nejlépe přijímaným pylem je pyl S. oreophila, který ochotně přijmou i problematické matky jako S. rubra, S. flava a S. psittacina.
Nu a další poznatky jsou na Vás... Velmi se těším na to, co z původního datového souboru ještě vytěžíte. Na základě společného vyhodnocení těchto dat pak společně sestavíme nějaký článek do Trifida, třeba s trošku obecnější platností.
Pro jistotu ještě jednou uvádím odkaz na tabulku hybridů.
