Připomíná se mi Čapkova povídka o vášnivém sběrateli kaktusů (Ukradený kaktus), který závěrem podotkne, že ženy nejsou schopny tvořit sbírky, že pro to nemají smysl, ba někdy ani pochopení. Možná, že to tak někdy vypadá, ale po pravdě řečeno, za mnohými velkými činy mužů stály vlastně ženy...
Sbírám kaktusy. Jsou to mí drobečci a již dlouho se snažím se zdokonalovat v jejich pěstění. A jakmile se pro něco nadchnu, tak jsem pak členem různých spolků, chodím na výstavy, čtu literaturu a vůbec se všemožně snažím do problematiky proniknout. Michal měl ke své rosnatce ten nejvroucnější vztah. Byla mezi okny jeho kanceláře a v zimě jsme jí otvírali okno dovnitř, aby jí tam šlo trošku tepla. Byla (a je dosud) jeho mazlíček, a když jsme se po čase nastěhovali do garsonky ve Vršovicích, rozhodli jsme se, že by bylo dobré jí pořídit kamarádky. A tím pro mě začal život s pěstitelem masožravých rostlin. Na garsonku nevzpomínáme nostalgicky jen my dva, ale dozajista i všechny naše kytičky, které ji zažily. Patřila k ní totiž k jihu obrácená velká terasa, kde se nám všem v létě opravdu dařilo. Prosluněný byteček pod střechou byl opravdu země zaslíbená a tehdy se tam i láčkovce dařilo tak, že nás málem vytěsnila z našich několika metříků čtverečních.
Michal své vášni tehdy podlehl. Tedy úplně přesně řečeno, podlehli jsme oba, takže následovalo objíždění výstav, shánění literatury a návštěvy botanických zahrad. Doma se všechno podřizuje našim zeleným miláčkům. Ve všem mají přirozenou prioritu. Dokonce naše dovolené podléhají masožravkám, takže nikoho jistě nepřekvapí, že naše první dovolená vedla k Liberci, abychom si mohli vychutnávat jednu z nejkrásnějších sbírek. Poté jsme si udělali výlet za rosnatkami na Rádlo, kde jsme zůstali stát asi minutu před malým rašeliništěm a už jsme začínali být zklamaní, když jsme mezi rašeliníkem uviděli první kytičku. Pak už jsme je viděli VŠECHNY. Další dovolená nás odvedla do Jeseníků na Rejvíz k Velkému mechovému jezírku. Bylo to nádherné a vzrušeně jsem se nahrnuli k jednomu okraji zábradlí, přes které Michal téměř přepadl, jak se vykláněl, aby získal co nejhezčí záběry. Ani jsme si nevšimli, jak se k nám začaly upírat zraky ostatních turistů, až se jedna maminka s kočárkem osmělila a zeptala se, co že to tam jako máme. Následovala ukázka Míšova pedagogického talentu a alespoň těch několik málo lidí, kteří tam zrovna byli, odcházelo obohaceno o poznatek, že ty rosnatky jsou hrozně mrňavé a nezajímavé, a že to nejsou žádné "Adély", které bez problémů pozřou menšího koně. Zbývajících 98% návštěvníků je zcela jistě vůbec nespatřilo. Podobné zážitky jsme měli i na rašeliništích Jizerka u Bukovce, kde se lidé víc zajímali o to, zda by v Safírovém potoce nenašli nějaký ten zapomenutý safír. Tučnice jsou pro nás dnes již v zahraničí, a jelikož si dobře vzpomínám, kam jsem se za nimi škrábala v Chočských vrších na Slovensku, je mi jasné, že tam Michala zcela určitě nedostanu ani já, ani jeho láska k masožravkám.
A tak spolu vyrážíme na mé výstavy kaktusů a za Míšovými masožravkami. Minule jeden z pánů kaktusářů poznamenal, že od mušek a hmyzu na semenáčcích ho zbaví jen masožravky, za což jsem mu velmi vděčná, protože tak Michal i kaktusáře zařadil mezi "lidi". Pak nás onen skvělý člověk vyslal za masožravkami do skleníků fakulty z druhé strany botanické zahrady Na Slupi, kde jsme se objevili ještě s hrstkou dalších zájemců a zbloudivších návštěvníků. Moc milý pán nás nechal pobíhat po nepřístupné části skleníku, kde se to hemžilo snad všemi zástupci těchto neobyčejných rostlin. Mezi jinými prodával Darlingtonie. TEHDY si na ni Míša ještě netroufal...
Závěrem shrnuto, okolí se na nás dívá jako na jakékoliv jiné blázny, kteří jsou natolik pohrouženi do své záliby, že vidí svět v tomto případě přes zelený filtr. Jako ta paní, která prodávala na výstavě kaktusů a velice mi mého muže záviděla, protože je přeci tak úžasně chápavý k mému koníčku, takových peněz zaplatil za mé kaktousky a ještě pohotově vyndal tašku, pečlivě je do ní naskládal a odnášel. Nevěděla, na kolik nás týden před tím přišla výstava masožravek...
