V in vitro kulturách je nezbytné neustále věnovat pozornost sterilitě prostředí.
Odvážíme všechny komponenty méda - mikro, makro elementy, vitamíny, hormony, do destilované vody přidáme cukr, agar, povaříme, když vzkypí ulepíme sporák, rozlijeme do nádob, uzavřeme, umístíme do autoklávu, sterilizujeme, pět hodin necháme stydnout pak vytáhneme a necháme odpočinout do druhého dne. V průvanu laminárního boxu umístíme rostlinky do nádoby, uzavřeme a umístíme do kultivační místnosti pod zářivky. Pak stačí jedna zatoulaná spora a končíme.
Takto došlo k projevu kontaminace po dvou měsících kultivace.
Při včasném zaznamenání růstu kontaminátu je teoreticky možné rostlinu přepíchnout do nové krabičky. Většinou si tím uděláme radost jen na příštích čtrnáct dnů. V boxu při otevření krabičky turbulence udělají své a roznesou spory do všech koutů. Při další pasáži, když z té krabičky uděláme dalších deset zjistíme, že lístky byly zlehka kontaminovány a že jsme si roznesli do všech deseti krabiček s rostlinkami i tohoto nezvaného hosta.
Abychom předešli těmto zbytečným pasážím a ztrátám jsou možnosti dvě. Znovu rostlinku přesterilizovat, pokud je jediná kterou máme, nebo ven pod sprchu a aklimatizovat.
Domnívám se, že je to opravdu to nejlepší řešení.
Rostlinky rozdělíme a pečlivě zbavíme zbytků agaru.
A šup s nimi do substrátu.
Ušetříme čas, chemii, energii, nedostaví se rozladění ze zničených deseti krabiček. Vyzkoušíme si aklimatizaci, ověříme si kolik v daném čase získáme z krabičky rostlinek a dostaví se radost, jak nám holky hezky rostou.
GoodDarling.
