Každý článek z této série bude pojednávat o jiném druhu a to vždy o druhu, který se pěstuje běžně, ale není vyobrazen v CPN nebo v jiných snadno dostupných pramenech. Do popisu každého druhu se pokusím zahrnout tolik, aby jste si mohli ověřit správné určení vaší rostliny, pokud se domníváte, že ji pěstujete. Bude-li dostatek místa, připojím jeden nebo dva snímky. Již jsem si naplánoval několik dalších článků. Pokud se ale dozvím, že je zájem o nějaký zvláštní druh, mohu jej do svého seriálu zařadit. Při 214 druzích v rodu bublinatka (Utricularia), které jsou popsány, může být určení rostliny obtížné. Velmi dobrá metoda (či ta vůbec nejlepší) často zahrnuje mikroskopické detaily - přesný charakter měchýřků, osemení, atd. Těmto detailům se hodlám vyhýbat a převážně se budu zaměřovat na makroskopické znaky bublinatek - na asimilační prýty, květy, popřípadě na znaky, které jsou viditelné pod lupou. Pokud pěstujete rostlinu, o níž bude pojednáno, srovnávejte můj popis se svým jedincem přísně. Od té doby, co byl předek vaší rostliny sebrán kdesi v přírodě, prošli již asi jeho potomci rukama mnoha pěstitelů a mohli být na této cestě chybně označeni. Se štítky na svých květináčích nakládejte se zdravým skepticismem. Je dobré, když víte, ze které země vaše rostlina (nebo její předek) pochází. Pokud tento údaj máte, poznačte si jej.
Druhy r. bublinatka bývají proměnlivé. Nejenže se mohou navzájem lišit dva klony, ale i tatáž rostlina je schopna produkovat odlišné asimilační prýty a květy za různých podmínek. Za příklad si vezměme bublinatku U. subulata, která je v mé sbírce MR plevelem.
a) Jeden asimilační prýt U.calycifida znázorňující složitou síť žilnatiny. b) Zvětšený a zobecněný květ bublinatky s označenými částmi: 1 - dolní pysk, 2 - hrbolatý výrůstek, 3 - horní pysk, 4 - květní stopka, 5 - kv. stvol, 6 - listence, 7 - horní kališní cíp, 8 - listen, 9 - šupinatý lístek, 10 - dolní kališní cíp, 11 - ostruha
Někdy mají rostliny kleistogamické (samosprašné) květy, které jsou vždy bělavé a malé, podobné stádiu poupěte a tvoří se na krátkých přímých květenstvích. Naproti tomu ve vedlejším květináči je tento druh schopen vytvářet četné nádherně oranžově žluté květy o délce několika mm na vytáhlých květenstvích, jež se případně ohýbají nad jiné květináče. Jiné nádoby zase obsahují rostliny jakési prostřední formy. V průběhu roku vlastně bublinatka přechází mezi těmito jednotlivými formami. Je jasné, že by nebylo správné přidělovat uvedeným růstovým typům druhová nebo poddruhová jména (přesto, že se to v minulosti chybně dělalo, např. "U.cleistogama"). Pamatujte si, že některé druhy mají sklon k proměnlivosti, což tedy neznamená, že vaše rostlina, která vytváří malé květy místo velkých nebo květy levandulové místo šeříkových, je nějaký nový druh. Jak jsem již uvedl, znaky odlišující druhy navzájem se nemusí týkat květů.
Dobrým příkladem proměnlivosti v rozmezí druhuje tropická bublinatka Utricularia calycifida. Než se pustím do popisu jejích proměnlivých znaků, podívejme se na to, co je pro většinu těchto forem společného - nadzemní část olivově zelených asimilačních prýtů, která může být i přes 5 cm rozložitá.
Dvě formy U. calycifida a) "purple veins b) "spotted flower"
Asimilační prýty mají zhruba oválný tvar, jsou zpola vystoupavé nebo spočívají na substrátu. Buď jsou na povrchu rozptýleny neuspořádaně nebo tvoří růžici. Největší asimilační prýty jsou lesklé a žilnatina má složitý vzor. Během růstu asimilačního prýtu mohou mít žilky nachový odstín, ten ale mizí s jeho zralostí. Měchýřky této rostliny jsou malé (maximálně kolem 2 mm), hlízky se nevytvářejí. Za dobrých podmínek vytváří rostlina silný vertikální stvol, který je u báze na příčném řezu kulatý. Když U. calycifida tvoří květní stvol, často se poblíž prvého asi po týdnu objevuje druhý. Horní část stvolu má jemné rýhování a brázdy po celé délce, a proto je na příčném řezu téměř polygonální. Za zralosti může dosahovat výšky přes 20 cm a tvořit více než 20 květů. Květy jsou na krátkých (až 5 mm) horizontálních nebo vystoupavých stopkách.
Abych ujasnil své pojetí botanické terminologie, nakreslil jsem na obr. lb schéma květu a jednotlivé jeho části jsem označil. V místech, kde od stvolu odstupuje květní stopka, jsou tři malé (1-3 mm dlouhé) zašpičatělé výrůstky - jeden listen a dva listence. U tohoto druhu jsou velmi nápadné. Stejně jako u všech bublinatek (kromě těch, které se kdysi řadily do rodu měchýřnatka IPolypompholyxl) se kalich dělí ve dva kališní lístky, tzv. sepaly nebo tzv. kališní ušty. Podíváte-li se velmi detailně (patrně budete potřebovat mikroskop), uvidíte, že spodní kališní ušt je na špičce vidlicovitě rozdělený a jeho okraje jemňounce roztřepené. Dohromady mi zašpičatělé listeny, listence a roztřepené kališní ušty připomínají válečníka nebo nějakou obrněnou potvoru z artušovské legendy. Každý „k boji“ vyzbrojený květ pronikavě září nad bitevním polem z rašeliníku! Jen nemnoho dní po dozrání květu koruna odpadá a široké sepaly se sevřou, aby chránily vyvíjející se plod. Popsané znaky jsou obecné u všech klonů U.calycifida, které jsem viděl. Květy se ale mohou výrazně měnit v barvě, velikosti a tvaru. Nevoní, nebo možná ano, ovšem jen za zvláštních či ideálních podmínek. Obecně lze květní korunu bublinatek rozdělit na tři hlavní součásti - horní pysk, spodní pysk a ostruhu. U jedné mé formy U.calycifida se horní pysk dlouhý 5 - 6 mm těsně obloukem přiklání ke spodnímu pysku. Je jen 3 - 4 mm široký v místech, kde vyrůstá ze spodiny horního kališní ho cípu, rovnoměrně se zužuje na šířku 1,5 - 2 mm a pak se náhle zkracuje v zaoblený konec. Spodní pysk je delší než horní, má délku 6-7 mm. V odstupu od kalichu je široký pouze 3-4 mm, ve střední části se rozšiřuje na 4 - 5 mm a následně se zužuje do špičky. Okraje spodního pysku jsou často silně ohnuté dolů nebo zvlněné. Stejně jako horní pysk má světle fialové nebo bílé zbarvení. Kýlovitá zduřelina je delší než širší a v horní pasáži téměř překryta horním pyskem je oranžově žlutá skvrna lemovaná nachově hnědým zbarvením. Většina ostatních částí spodního pysku je poskvrněna drobnými (v průměru 1/4 mm) hnědočervenými tečkami. Tyto skvrnky se rovněž nacházejí na horním pysku, ale zde se rozšiřují v protáhlé proužky. Ostruha, která je obvykle bledší než pysky, se zakřivuje, až se skoro dotýká spodního pysku na jeho konci. Této formě U.calycifida říkám "spotted flower" (skvrnitý květ). Upozorňuji, že nejde o oficiální název tohoto kultivaru, slouží jen k orientačnímu rozlišení. Žilnatina na asimilačních prýtech je znachovělá jen během růstu a i v tomto stádiu je tohle vybarvení nevýrazné - často chybí úplně. Rostlina je odolným autogamem a tak, když jí to umožníte, zamoří vám všechny okolní květináče životaschopnými semeny!
Druhá forma, kterou mám v kultuře, je v USA pěstována mnoha zájemci o MR. Ti, kteří neznají její přesné pojmenování, jí říkají "Utricularia sp. Venezuela". I když nekvete, lze ji podle rozdílů v olistění odlišit od formy "spotted flower" - tvoří daleko menší počet ale větších asimilačních prýtů. Žilnatina této formy je také lysá a nachová po celé trvání životnosti asimilačního prýtu. O této formě se zmiňuji pod názvem U.calycifida "purple veins" (nachová žilnatina) (další informativní, ne registrované pojmenování).
Květenství obou forem je podobné, až na detaily koruny. U formy "purple veins" je horní pysk koruny přímější a jen příležitostně horizontální, horní pysk i ostruha jsou větší, až 10 mm dlouhé. Hlavní rozdíl mezi květy obou forem je ale ve spodním pysku. Spodní pysk u formy "purple veins", dlouhý až 1 cm, je nepatrně nebo zřetelně trojlaločný, ne příliš zvlněný a je mnohem širší než u formy "spotted flower". Zduřelý hrbolovitý výrůstek je přibližně polokulovitý. Rovněž zbarvení této formy je jiné - celý květ je levandulový, až na žlutou skvrnu, která je orámována velmi úzkou bílou zónou lokalizovanou na hřebeni výrůstku.
Obecně jsou květy formy "purple veins" větší a nápadnější. Při nadměrné teplotě, jak lze při terarijní kultivaci často pozorovat, mají květy sklon jaksi blednout, zejména když květenství dosahují k osvětlovacímu zařízení. Tato rostlina tvoří semena méně často než forma "spotted flower". Já jsem ale opylením květů semena získal.
Pěstování U.calycifida je snadné. Daří se jí v podmínkách, které mají v oblibě mnohé tropické druhy MR a je ideální pro podmínky terárií či vitrín. Vůbec není háklivá na teplotu za předpokladu, že ji pěstujete za teplot kolem 4° - 29° C a za vysoké vlhkosti. Pokud jde o substrát, používám odumřelý nebo živý rašeliník; je to velký druh bublinatky, takže když splníte jeho další požadavky, živý mech ho nepřerůstá.
Jestliže rostliny pěstuji v chladnějších podmínkách, zpomalí se růst, ale neodumírají. Nejsem si jistý, zda by dokázaly přestát mráz. Pokud je udržuji v extrémně vysokých teplotách, mívají květy často krátkou životnost a jsou bledé a zakrnělé. To, co rostliny opravdu nápadně nesnášejí, je přímý sluneční osvit. Tvoří při něm jen malé asimilační prýty, které se snadno spálí. Problémem mohou být mšice a červci; nejlepší metodou je prevence. Máte-li infikovanou rostlinu a nemůžete-li se škůdců zbavit jejich mechanickým odstraněním, nejlepší je vyhledat nějakou podzemní nenapadenou část na vaší rostlině a založit novou kulturu.
Semena U.calycifida zvětšená 25 x (kresba Ondřej Števko)
V přírodě se tato bublinatka vyskytuje ve stinných vlhkých oblastech Jižní Ameriky, tj. ve Venezuele, Guayaně, Surinamu a na severu Brazílie. Vzhledem k současnému velkému zájmu o flóru těchto zemí je možné, že se do kultivace dostanou další klony tohoto druhu. Už jsem se doslechl o několika exemplářích nových pro kultivaci, o nichž se domnívám, že jde o formy U.calycifida. Nové klony budou mít asi květy odlišné barvy a morfologie oproti formám, které jsem popsal, ale ostatní znaky budou (tj. asimilační prýty, květní stvoly, listeny, sepaly) zřejmě tytéž. Rozměry, které v tomto článku uvádím, zejména u květů a asimilačních prýtů, budou asi větší nebo menší.
Začínám experimentovat s opylováním křížem mezi formami U.calycifida, abych zjistil, zda tyto rostliny opravdu vyrůstají ze semen. Pokusy jsou zatím neúplné, ale hodlám je v některém z budoucích čísel CPN publikovat ve formě dopisu vydavatelům. Budete-li vedle sebe pěstovat dvě odlišné formy U.calycifida, asi vás překvapí nebo budete pochybovat, že jde o stejný druh - stejně jako tomu bylo u mne. Sám Peter Taylor zkoumal vzorky, které jsem mu poslal a potvrdil, že jde o U.calycifida. Doufám, že botanikové budou populace těchto rostlin studovat v přírodě a možná bude tento druh v budoucnu rozčleněn na více druhů nebo poddruhů. Až do té doby jsou však všechny považovány za formy jednoho zajímavého polymorfního druhu.
Děkuji Donu Schnellovi a Peteru Taylorovi za komentáře a kritické poznámky, které byly užitečné při přípravě článku. P.Taylorovi také děkuji za prozkoumání mých vzorků U.calycifida.
Překlad: Zdeněk Žáček
