Konečně jsem byl v druhém poschodí. Před dveřmi výstavní síně byli prodejci, kteří nabízeli bohatou škálu druhů orchidejí a sukulentů. Už otevřenými dveřmi do výstavní síně, jsem viděl překrásné orchideje, celý nedočkavý, jsem jen natáhl ruku doprava, kde stála starší paní, která trhala lístky. Hurá, už jen dva kroky. Když jsem vstoupil otevřenými dveřmi do první výstavní síně, musel jsem se zastavit a rozhlédnout kolem sebe. Byla to nádhera, orchideje různých velikostí, tvarů a barev, byly vystaveny ve velkých vitrínách. První co mi blesklo hlavou: "Snad jsem tu baterku ve foťáku dost nabil." Následovala chvilka vztekání, při nastavování foťáku, abych mohl bez problémů fotit přes sklo. Měl jsem před očima ty překrásné květy, díval jsem se na ně z 30 centimetrů a foťák ne a ne fotit podle mých představ. Sláva, povedlo se. Všude tolik barev, kdybych je měl všechny vyjmenovat, článek by byl na deset stran. Celou první síň jsem prošel dvakrát, pak jsem prošel úzkou chodbou, kde byli vystaveni šváby, hadi, strašilky a pavouci. Ocitl jsem se v druhé místnosti. Zde byly převážně sukulenty a v rohu místnosti běžela televize s doprovodným filmem o orchidejích. Sakra. To ne. Co se stalo? Baterka je v pořádku. Je to jasné, plná paměť. Zastavil jsem se a prohlídl asi sto snímků, vymazal rozmazané fotografie a vrátil se do první síně kde jsem udělal ještě pár fotek. Když opět došla paměť foťáku, rozhodl jsem se vydat domů, sednout k počítači a podělit se s vámi o zážitek z výstavy.
Pokud bude výstava pořádaná i příští rok, vydám se na ní znovu, jen si připravím větší paměť na fotografie do foťáku.
