Pro ilustraci jsem si z obou knih dovolila vybrat pro vás několik ukázek. Dr. L. Čelakovský se v "Atlasu rostlinstva" např. zmiňuje o láčkovce Nepenthes destillatoria takto:
"Vaničnatka (N. destillatoria) - pro vyvinutí listu klade se mezi divy indické. Ona roste totiž na bahnitých místech při kořenech stromů ve východní Indii. Jednoduchá, dole listnatá lodyha, dosahuje až i 8 stop výšky. Dokonale vyvinuté listy mají podobu elipčitou, nejzajímavější jest vyvinutí středního žebra listového; to nejprve vybíhá v zakroucenou rostlinu a potom se rychle rozšiřuje v dutou, cylindrickou, půl stopy dlouhou konev, ku kteréž víčkovitý lupínek přiléhá. Konev chová v sobě vodu, která přes den, když víčko odklopeno, dílem zase se vypařuje; i o této vodě panují leckteré pověry v Indii. Tento druh a ještě několik jiných dostalo se co vzácnost a dílem za drahý peníz do skleníků evropských zahrad."
Tučnici obecnou (Pinguicula vulgaris) popisuje Dr. Čelakovský jako:
"Tučnolist (P. vulgaris) - jméno má od tučných listů na překrátkém pníčku do resetky sestavených, kteréž jsou článkovanými, žlázonosnými chloupky posázené, po krajích dovnitř zahrnuté. Miluje tučná, zvláště rašelinatá, mokrá luku a je v Čechách dosti pořídku."
Poslední citát, který jsem z knihy Dr. Čelakovského vybrala, se týká bublinatky obecné (Utricularia vulgaris):
"Neobyčejná rostlina pro své hydrostatické ústroje, jimiž se ve vodách rybníků a tůní vzhůru udržeti může. Na nitkovitých ukroj cích mnohonásobně rozdělených listů nalézáme totiž bublinky, kteréž v dobu kvetení začínají chovati vzduch a tím celé lodyhy nad vodu snadněji povznášejí. Dvoulistým kalichem a nepravidelně pukající tobolkou liší se květ od květu tučnolistu, s nímž ostatně se shoduje."
(Zmínku o druhé pozoruhodnosti "bublinek" v knize neobjevíte.)
A nyní několik kratších úryvků z knihy V. Gottwalda" Květiny v pokoji" (z r. 1898). MR autor charakterizuje následovně:
"Rostlinami hmyzožravými nazýváme ony, jež svými květy a listy lapají rozličný hmyz, jaksi ho stravujíce. O pravém stravování nemůže býti ovšem řeči. Rostlina hmyz sevře a tělo jeho svou šťávou rozloží. Měly by se tedy správně jmenovati rostliny hmyzomorné. S rostlinami těmito zachází se macešsky, všude jsou odstrkovány a zřídka kdy je také uhlídáme, leda v botanických zahradách."
O láčkovkách autor píše:
"Nepenthes - jedna z nejzajímavějších z této skupiny a ve skleníkách pěstuje se dosti často. K pěstování v pokoji se nadobro nehodí, poněvadž daří se pouze ve vlhké a teplé místnosti. Zajímavá jest tím, že část listu přetvořena jest v džbánkovitou nádobku, v níž jest obyčejně voda. Láčky jsou u různých druhů různě utvářeny. Bud' malé a ozdobné, buď veliké, že až 1/4 I vody pojmou, táhlé nebo balónovitě rozšířené, rozličně zbarvené. Hmyz shánějící medovou šťávu a považující láček za květ, jak jednou doň vleze, jest ztracen. Kolem otvoru jest věneček vysutých chloupků, které jej uzavrou."
O špirlicích:
"Sarracenia - některé druhy její přezimují i v zahradě pod přikrývkou. Nejvíce hmyzu polapí S. žlutavá (bezpochyby je míněna S.flava). Nejznámější a nejtužší jest S.nachočervená (zřejmě S.purpurea ssp. purpurea). V zimních měsících sarracenie odpočívá, v létě roste. Přezimuje v teráriu nebo ve skleníčku umístěném na okně v chladném pokoji. Po celou zimu se mírně zalévá."
O darlingtonii:
"Jej i trubice jsou stočeny do "S", pěstuje se jako sarracenia."
Láčkovice australská (Cephalotus follicularis) je vylíčena takto:
"Roste růžicovitě a tvoří dvoje listy. Obyčejné stojí uvnitř a trubkovité k lapání hmyzu spočívají na zemi. Zdá se, jakoby byly nalíčeny na hmyz lezoucí. Daří se v chladnější místnosti, těsně u okna, pěstuje se pod skleněnými zvonci. Před paprsky slunečními se musí chránit."
Že se přirozený areál výskytu mucholapky podivné (Dionaea muscipula) neustále zmenšuje, to dobře dokumentuje tato zmínka v citované knize:
"Domovem jest v rašelinách ve východním pruhu Severní Ameriky od Long Islandu kFloridě."
A dále autor o mucholapce napsal:
"Po krajích listů má 20 - 40 špičatých zoubků a na ploše každé poloviny listu tři přímé ostny. Nejrychleji se list sevře, dotkneme-li se jednoho ze šesti ostnů. Sazenice jsou k dostání v každém větším závodě květinářském asi po 1 zlatém. Ve světnici na okně pěstuje se pod skleněným, mdle obroušeným zvoncem."
Snad vás toto krátké ohlédnutí za minulostí trochu zaujalo nebo alespoň pobavilo!
