Chramst!
Víte, že některé druhy ploštic jsou schopné žít na rosnatkách a přiživovat se z jejich kořisti?

elektronická verze časopisu Trifid - vydává Darwiniana

Hledání v článcích
Bozi Dar
rubriky slovník autoři download ankety nastavení
<<  Leden  >>
PoÚtStČtSoNe
 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31    
Redakce
Redakce
Připomínky pište do
diskuze
Tento časopis běží na
phpRS
WebArchiv - archiv českého webu

WebArchiv - archiv českého webu

Pinguicula hirtiflora

16. 11. 2006
Eva a Ivo Koudelovi
rostliny Zdroj: Trifid 1996/2
Tento druh je zařazován do podrodu Isoloba, sekce Cardiophyllum (viz např. [1], [2]). Nicméně status tohoto druhu není dosud zcela vyjasněn a je předmětem vědeckého bádání (někteří botanikové považují totiž P. hirtiflora za poddruh P. crystallina).

Popis:
P. hirtiflora je vytrvalá bylina s krátkými jednoduchými kořeny a četnými adventivními kořínky. Listy jsou uspořádány v přízemní růžici po 6-9 a jsou elipticky či vejcovitě podlouhlé až obvejčité, bez zřetelného řapíku, na špičce jsou zřetelně srdcovitě vykrojené. Jsou světle zelené, téměř nepodvinuté, na svrchní straně porostlé přisedlými žlá­zami, řidčeji stopkatými žlá­zami.

Typické rostliny Pinguicula hirtiflora s květy
Typické rostliny Pinguicula hirtiflora s květy, © Eva Koudelová

Listy jsou obvykle 20 - 80 mm dlouhé a 10 - 35 mm ši­roké, byla však zaznamenána délka až 120 mm.

Květenství:
Nitkovitých vzpřímených stvolů bývá 1 -3 (někdy až 7), jsou hustě po­kryté stopkatý­mi žlázami, 50 - 115 mm dlou­hé, nesoucí jed­notlivé květy. Tyto jsou 16 - 28 mm dlouhé, a to včetně ostruhy. Kalich je zelený, dvoupyský, uvnitř i vně řídce porostlý stopkatými žlázami; horní pysk je trojlaločný s kopisťovitými až okrouhlými, směrem k bázi zúženými laloky; dolní pysk je obvejčitý, useknutý a vykrojený (viz kresby A2 - D2 v obrázku). Dvoupyská koruna je růžová až modrá, byla však zaznamenána i barva bílá (P. hirtiflora f. pallidá), zvnějšku je řídce pokryta stopkatými žlázami; horní pysk je dvojlaločný s laloky obvejčitě tupými, zcela či na špičce mírně vykrojenými; dolní pysk je trojlaločný s klínovitými laloky, které jsou asi dvakrát delší než širší, vykrojené či dělené na dva, jen zřídka více či méně vcelku (viz kresby AI - Dl v obrázku). Korunní trub­ka je úzce trychtýřovitá, dvakrát delší než širší s patrem porostlým cylindrickými či kónickými chlupy, jež vyrůstají po třech. "Plstěné" patro je rozdělené na dvě části a je asi 0.5 mm dlouhé a široké, porostlé žlutými vřetenovitými chlupy. Šídlovitá ostruha je rovná či mírně zakřivená, ostře zakončená, žlutavě nazelenalé barvy a délky obvykle 6-10 mm - je delší než půlka zbytku koruny. Tyčinky jsou asi 1.5 mm dlouhé. Semeník je téměř kulatý s průměrem asi 1 mm, řídce porostlý stopkatými žlázami. Blizna je dvojlaločná; horní třásnitý lalok je kruhovitý. Tobol­ka je téměř kulovitá, ne větší než kalich. Semena pilinovitá, asi 0.5 - mm dlouhá a asi 0.2 - 0.3 mm široká, na povrchu s voštinovou strukturou. Květy jsou schopny samoopylení. Doba květu IV - XI.

P. hirtiflora se někdy dále rozděluje na tyto variety [3]:
var. hirtiflora - 2n = 16, listy až 50 mm dlouhé, květ 20-22 mm dlouhý, tvar květu a kalichu viz kresby AI a A2
var. louisii - 2n = 24, listy až 70 mm dlouhé, květ modrý, 20-25 mm dlouhý, tvar květu a kalichu viz kresby B1 a B2
var. gionae - 2n = 32, listy až 80 mm dlouhé, květ 22-28 mm dlouhý, tvar květu a kalichu viz kresby Cl a C2
var. megaspilaeon - 2n = 48, listy až 120 mm dlouhé, květ 22 - 28 mm, tvar květu a kalichu viz kresby AI a A2

Pinguicula hirtiflora - možné tvary korunních (Al-Dl) a k
Pinguicula hirtiflora - možné tvary korunních (Al-Dl) a kališních (A2-D2) lístků, převzato z [3]

Výskyt:
P. hirtiflora osidluje stinné skalní stěny, přes které crčí voda. Stejně často ji však lze vidět na mechem porostlých bře­zích potoků a na vlhké údolní suti v horském a subalpinském pásmu. Vyskytuje se především na půdách vápencového a hadcového původu, v širokém rozmezí nad­mořských výšek - od 150 do 1980 m. . Druh lze nalézt v Itálii, Dal­mácii, Hercegovině, Al­bánii a Řecku.

Literatura:
[1] Casper, S. Jost: Monographie Der Gattung Pinguicula L. Bibliotheca Botanica Heft 127/128, Vol.31, 1966, pp. 241.
[2] IPSG newsletter, Vol.3 , 1996
[3] Contandriopoulos, J. & Quezel, P.: A propos de 1'étude caryologique de quelques Pinguicula de Grece et de Turquie, et en particulier du complexe Pin­guicula hirtiflora Ten., Revue de biologie et ďécologie méditeranéenne, Vol. l,No.l, 1974, pp. 27 - 32

Pozn.: Rád bych poděkoval Janu Schlauerovi a Júrgovi Steigerovi za pomoc a pod­nětnou diskusi při sestavování tohoto "portrétu".


komentáře (0) - poslat mailem - vytisknout článek | Zdroj: Trifid 1996/2


Darwiniana Všechna práva vyhrazena. Použití materiálů z těchto stránek pouze se souhlasem společnosti Darwiniana. Přímé odkazy na obsah jsou povoleny jen s uvedením zdroje. © 1991-2013 Darwiniana Darwiniana