Během podzimu jsme s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR domluvili rámcovou pomoc při záchraně této louky. Začátkem ledna pak přesný termín první konkrétní akce - sobota 21.2.2009.
V pátek se Jarda Neubauer sešel přímo na louce s paní Ivanou Krpatovou z Agentury. Domluvili se konkrétně co máme dělat, které stromky mají zmizet, jaký postup použít a kam umístit poražené a pokosené kmínky. Zároveň mu také předala potřebná povolení, to kdyby na nás hajnej přišel...
Jarda se ohání křoviňákem jako o život.
Během měsíce se mi přihlásilo několik lidí, kteří v tuto sobotu měli volno a byli by ochotni pomoci. Ještě v pondělí před akcí se nás mělo na Kosišti sejít 17. Jak se blížila sobota, začalo omluv přibývat. Nejčastější důvod byla chřipka. V pátek večer nás zbývalo celkem 10. Doufal jsem, že se nás alespoň tolik sejde druhý den ráno na Kosišti.
V sobotu ráno jsme vstali těsně po šesté. V sedm jsme měli sraz u auta s Patrikem a Jirkou. Všichni jsme měli zpoždění, takže jsme vyrazili krátce po půl osmé. Cesta na Kosiště nebyla sněhem zavátá, žádné náledí, takže jsme na místo srazu dorazili asi ve třičtvrtě na devět.
Už tam na nás čekal Jarda. Postupně pak dorazili všichni ostatní. Jarda provedl krátké bezpečnostní školení: "Nikoho nechci vidět alespoň dva metry ode mne!". On křovinořez může být pěkná sviňa a nerozlišuje mezi kmínkem a nohou.
Mravenečkové...
A pak to začalo. Zbyněk s Jardou se oháněli křoviňáky a my ostatní jak mravenečkové sbírali větve, stromečky i stromy a nosili je na již dříve určené místo na okraji louky. Sněhu bylo jen tak po kotníky, zima ani moc nebyla, takže brzy si někteří z nás museli sundat nějaký ten svršek.
Po celou dobu drobně sněžilo, ale to ani nestálo za řeč. Horší bylo, že kolem poledního se oteplilo a sníh ztěžknul a začal tát. Kolem jedné hodiny padnula poslední bříza a krátce na to jsme odnesli z Kosiště poslední větev. Byli jsme znaveni, měli mokré boty a ponožky, ale udělali jsme vše, co nám bylo uloženo.
Znavení, ale šťěstní. Zleva: Jirka Vaněk, Pepa Malínský, Zbyněk Elingr, Mirek Macák, Jarda Neubauer, Patrik Hudec, Rosťa Kracík, Zdeněk Aksamit, Jana Rubešová a Michal Rubeš.
Já jsem tak nějak počítal s tím, že bude mokro, takže jsem si vzal náhradní ponožky i boty. Někteří tiše záviděli, když jsem si je navlékal.
Závěrem si pak účastníci kosení mezi sebou rozebrali rostlinky, které darovala firma LABFLYTRAP Michala Kouby. Nadšení bylo celkem veliké, každý si odnesl nějakou tu rosnatku, láčkovku, nebo heliamforu. Sponzorovi Michalovi Koubovi tímto moc děkujeme!
Hromada. Obrovská hromada...
Jako dárek byly už předem avizovány pracovní rukavice. Jak jsem však doma zjistil, takřka nikdo si je nenechal. V kufru jsem jich totiž našel hromadu - špinavých a upracovaných.
Někteří se rozloučili a jeli si po svých, zbytek odjel do blízké restaurace na guláš. Po utišení hladu a žízně jsme se znavení vypravili domů.
A teď pár čísel. Pomocí programu Google Earth jsem si našel Kosiště a začal přeměřovat místo činu. Vyšlo mi, že od náletů vyčištěná plocha měla na délku asi 120 metrů a na šířku zhruba 20 metrů. Celkově se tedy jedná o plochu 2400 m2! S Janou jsme na to koukali a nechtěli tomu uvěřit. Volal jsem Patrikovi, ten si nahodil Google Maps a po chvíli dohadování mi potvrdil, že to tak zřejmě bude. Jana stále kroutila hlavou, tak jsem zavolal ještě Jirkovi a nad mapou jsme se dobrali ke stejnému výsledku. Z dalšího měření vyplynulo, že větve jsme odnášeli až z 200 metrové vzdálenosti. Kolik jsme za ten den nachodili nevím, zapomněl jsem si vzít krokoměr.
Tahle fotka je z léta, stromy v popředí jsou touhle dobou úhledně složené u cesty na kraji louky.
A takhle prázdná je louka dnes.
Tento rok plánujeme ještě dvě akce, ty budou však méně fyzicky náročné, alespoň doufám, a také při nich bude vidět nějaká ta tučnice, rosnatka, bublinatka nebo nějaká pěkná JBK.
Fotografie k článku kromě dvou pořídil Rosťa Kracík. Já jsem si zrcadlovku brát nechtěl a příruční foťáček jsem zapomněl doma. Vše se seběhlo tak rychle, že nikdo neměl čas na focení, takže dokumentačních fotografií je pomálu.
Zůstaňte naladěni a buďte připraveni, až Kosiště zavolá.
