Ráno jsme se přesně na čas u našeho vozu sešli se Zdeňkem Žáčkem a Hankou Potočkovou, kteří nám na cestě dělali milou společnost. V Chomutově u Mirka Srby jsme byli za kratičko, Zdeněk s Michalem ani nestihli dokončit užitečnou pracovní diskusi, která byla tak živá, že Zdeňka zbavila veškerých případných pocitů ospalosti po předchozí noční směně.
Dopoledne jsme strávili na zahradě u skleníků, kde se sluníčkem opájely Mirkovy kytičky. V tomto pohostinném prostředí se nám moc líbilo a všichni přítomní (sešlo se nás devět včetně Mirka) si v klidu vychutnávali různé skvosty, kterých nebylo málo.
S Rosťou Kracíkem jsme dokonce objevili zvláštní rostlinku v nejdolejším a nejzadnějším rožku jedné vitríny, která květem a dokonce i listem nebyla nepodobná nějaké větší terestrické bublinatce. Když se nám podařilo účastníky zcela vytíženého Mirka odchytit, aby nám prozradil o jaký nám naprosto neznámý druh bublinatky se jedná, prohlásil klidně: "to je Viola hederacea." Na to Michal směrem k mé zkamenělé a zmatené tváři pronesl: "Jani, to neber, to je málo masožravý." Všichni jsme se mému omylu dosyta vynasmáli a v dobré náladě nám čas rychle ubíhal.
"bublinatka" Viola hederacea
V jednu hodinu odpoledne jsme měli čekat u vjezdu do obory chomutovského zooparku, takže jsme se pomalu přemístili na místo srazu. Po krátkém čekání, které jsme vyplnili mimo jiné rozpitváním domečku housence klíněnky jírovcové, nás vyzvedl masivní žlutý vláček a odjeli jsme na safari do obory.
Rosťa plaší kachny
docela naštvaná klíněnka jírovcová
Minuli jsme dva hřebce kianga a jednoho koně Převalského a po chvilce jízdy jsme před očima užaslých návštěvníků vyskákali v nitru obory.
Mirek nás spěšně vedl k jezírku, kde se vyskytovala bublinatka Utricularia australis. Času jsme neměli nazbyt, jelikož nikdo z nás si nepřál být zmuchlán od zubra, kteří se zde volně vyskytují, takže proběhlo rychlé fotografování a již jsme spěchali přes louku k východu. Zubři odpočívali kdesi v ústraní, což bylo dobře, ačkoliv nás Mirek přesvědčoval, že jsou testováni na žlutý vláček a volně do obory se umisťují pouze ty mírné povahy, kteří ho nepřevracejí.
Rosťova dlaň a měchýřky U. australis
Cestou k restauraci "U Pratura", kam jsme šli na oběd jsme se ještě zastavili u ohrady s dvěma nádhernými shirskými klisnami a Hanka se dobrovolně vzdala části své svačiny a za jablíčko nechala koníky pózovat pro fotografy.
Po obědě jsme se odebrali k vozům a přesunuli jsme se do vesničky Kovářská, nad níž se nachází velké rašeliniště s údajným výskytem Drosera rotundifolia. Zde jsme strávili zbytek odpoledne a podvečer, brodíc se rašelinou, vřesem a borůvčím, hledajíc jakékoliv známky, že tu kdy rosnatky byly. Na začátku Mirek zavelel, že tu bude spousta vody a svlékl se do trenek a zul si boty, které zanechal pod blatkou. Většina odvážlivců ho následovala, kromě Michala ovšem, který prohlásil, že brodit se nehodlá a od toho má na foťáku zoom. Boty jsem si nechala také já, jelikož jsem se vybavila tříčtvrtečními kraťasy a sandály, takže mě voda nemohla rozhodit. Po hodině kostrbatého pobíhání po terénu měli všichni rozpíchaná chodidla a Mirek se vrátil pod blatku všem pro boty.
Po další hodině jsme se pozvolna začali smiřovat s faktem, že tu rosnatky letos prostě nejsou. Ačkoliv jsme ale neobjevili tyto drobné masožravky, zahojili jsme se na kráse této lokality a na mnoha vzácných druzích. Viděli jsme klikvu žoravinu, prhu arniku, rdesno hadí kořen, sedmikvítek evropský, koprník štětinolistý a mnohé další.
koprník štětinolistý
sedmikvítek evropský
Značně poškrábaní, špinaví, bolaví a pokousaní od komárů, ale nesmírně spokojení jsme se vydali zpět do Chomutova. U Mirka jsme si již jen krátce oddychli, převzali jsme si kytičky (nikdo z nás neváhal ochudit Mirkovu sbírku o spoustu úžasných budoucích domácích mazlíčků) a vyrazili každý ku svému domovu. Všichni se již teď moc těšíme na další výlet!
prezident společnosti Darwiniana Zdeněk Žáček se kochá květem prhy arniky
