První jarní výprava za MR aneb konečně nález ve Slavkovském lese

Již se stává pravidlem, že na prvních jarních výpravách se vydávám do svého oblíbeného Slavkovského lesa, abych si nejen odpočinul, ale konečně našel oba zde rostoucí druhy masožravých rostlin, a to Rosnatku okrouhlolistou a Tučnici obecnou. Druhá jmenovaná mi mimochodem tradičně uniká.

Problém byl vždy v tom,že mnou vytipovaná místa výskytu jsou veřejnosti nepřístupná. Přes to že jsem velkým milovníkem přírody, trošku se rozcházím v názoru, jakým způsobem chránit přírodu. Pořád mi nejde na rozum,že továrna za poplatek může znečistit prakticky cokoli a před lidmi se zavírají celá území, kde přechováváme sice nadále skvosty přírody, ale na co mi jsou, když je v životě neuvidím? No a tak se často stavím před rozhodnutí, zda porušit a vidět, nebo si říct, jel jsi 200 km a támhle 20 m možná něco pěkného roste, žije nachází se. No a protože se snažím přírodu neničit, ale touha vidět je velká, někdy si prostě těch pár metrů dovolím. Stejně jsem tedy vždy postupoval zde a za hranice rezervace jsem se vydal jen v naprosto ojedinělých případech, ale vždy jen pár metrů (2-3)!!! Snad proto jsem nikdy zde MR neobjevil, i když jsem kroužil okolo většiny rašelinišť v centrální části Slavkovského lesa.

Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem letos první rosnatky Slavkovského lesa objevil v místě, kde se ještě nedávno těžila rašelina ve velkém rosnatky nerosnatky.

V odvodňovacích příkopech se krčilo pár slabých rostlinek, které přežili buldozery a náklaďáky, uprostřed zdevastované pláně velikosti několika fotbalových stadionů. Zdá se, že pláň byla opuštěna a ani se nikdo nenamáhal odvodňovací příkopy zahradit, protože voda byla pouze v příkopech a pláň připomínala poušť. Přes to se první břízky a trávy vraceli na svá místa.

V horní části odtěžené plochy jsem oblevil kousek neporušeného původního rašeliniště posetého rosnatkami a v úplně jiné kondici. Nezbývá než doufat, že si někdo všimne, jak by mohla pláň vypadat, zvedne hladinu spodní vody (pouze má domněnka!) a o ostatní se postará příroda sama.

Tučnice tedy odolala a tak příští rok máme co hledat. Hledáme totiž s dcerou Kačenkou, která je výborný táborník, cesty podniká se mnou a na masožravky má lepší oči. Také doufám, že mi ochranáři z jedné z nejkrásnějších a naštěstí pro masovou turistiku zapomenutých oblasti Slavkovského lesa prominou ty 4 stopy v rašeliníku za hranicí rezervace.

Filda a Kačka