Za kříženec měsíce září bych zvolil mimořádnou rostlinu, kterou jsem získal v roce 1997, když jsem na květ Sarracenia (purpurea x leucophylla) přenesl pyl S. minor var. okefenokeensis a uskutečnil tak jeden z mých prvních pokusů s genetikou. Získal jsem tenkrát 810 výborně klíčivých semen. Pro vlastní sbírku jsem si nakonec vybral dvě rostliny. Jednu z nich typickou - takovou, jaká byla většina. A pak druhou (tu jsem si vybral dříve), která vykazovala mimořádně zajímavý znak. A sice bílé tečky na okraji zeleného víčka. To byl pro mne malý, ale zjevný zázrak. Špirlice mají buď fenestraci po celém vršku láčky jako u S. leucophylla, nebo S. psittacina a nebo pouze v "zátylku" jako u S. minor. Vzhledem k původu rostliny jsem čekal bílý zátylek a zelené víčko. Jeden semenáček se však lišil…
Milý semenáček však rostl a rostl… Nejdříve se mezi sesterskými rostlinami začal vymykat červenějším zbarvením. S přibývajícím věkem přešlo zbarvení od růžové k sytě červené v bezmála celé délce láček. Bílá fenestrace zůstala. Rostlina však dále mohutněla, předčila všechny své brášky a sestry a postupem času se stala dominantou mého skleníku. V současné době je již rostlina plně dospělá. Láčky dosahují výšky 60cm, maximální šířku obústí jsem naměřil 7cm a šířku víčka 12cm. Láčky mají objem téměř 0,5 litru… Během sezóny rostlina vytvoří 5-8 pastí, které navíc přetrvávají až do jara, takže rostlina působí velmi dekorativně celý rok.
Kromě poněkud pompézního vzhledu tento kříženec nezklame ani svým květem. (Ano, "pompézní" je dobré slovo. Rostlina je obrovská, červená, ale tvar láček se mi osobně až zas tak nelíbí!) Květ mi na celé rostlině připadá nejkrásnější a považuji ho za vůbec nejkrásnější květ, jaký jsem u špirlic viděl. Řada kříženců mezi žluto- a červenokvětými druhy má květy podobné, ale nikdy ne tak pěkně tvarované, velké a kontrastně zbarvené. Květy této rostliny jsou asi 8cm velké, sytě červené se zářivě žlutým pruhem u báze korunních plátků. V mých podmínkách kvete tento kříženec v dubnu a semena dozrávají v září. V tobolce bývá kolem 600semen, která mají velmi dobrou klíčivost, kolem 90%.
V porovnání s ostatními špirlicemi patří tento hybrid mezi vyloženě světlomilné typy, jako např. S. flava, nebo S. leucophylla. Toleranci k mrazu jsem nezkoušel, protože tato rostlina nemá genetické dispozice k tomu, aby odolávala mimořádně nízkým teplotám. -5°C považuji za minimum.
Vzhledem k tomu, že tato konkrétní rostlina zatím sklidila velký obdiv u každého kdo ji viděl ať ve skutečnosti nebo jen na obrázku, pak se chystám nechat ji registrovat jako kultivar. Pomozte mi! Jak by se měla jmenovat?