Výstava 2005: Neděle, valná hromada, ...

Na tenhle článek jste si počkali neobvykle dlouho. V neděli se uklízelo do noci. Pondělí padlo na douklizení, vyúčtování se zahradou, odvoz stolů, velký nákup (doma už nebylo NIC k jídlu). Večer onemocněl Toník, noc proplakal. Úterý doktorka, úklid neuvěřitelného množství věcí, které jsme měli ve skleníku.

Je po 21 hodině a já jsem si konečně našel čas na článek.

Neděle byla velmi důležitý den. Byl to poslední den výstavy, den valné hromady s volbou představenstva, a také den úklidu.

Dopoledne bylo jako každé jiné, návštěvníci chodili od samého rána. Tedy bylo by, kdyby Martin nepřinesl dva úžasné dorty, které kolem poledního ekologicky zlikvidovali přítomní organizátoři výstavy a prodejci. Bohužel jsem tou dobou zapůjčil foťák Patrikovi, který potřeboval vyfotit jakési rašeliniště. Musíte se tedy spokojit pouze s mým popisem: Byly fantastický!

Kolem 14 hodiny se sešli členové Darwiniany, aby se zúčastnili valné hromady. Bylo nás jen 19 a neměli jsme náhradu za pokladního, udělali jsme ji před vchodem do skleníku, což bylo velmi "netradiční".

Přítomní:
Hudec Patrik, Jiříková Jitka, Juppová Markéta, Kracík Rosťa, Králová Kateřina, Kutová Martina, Václav Lenk, Lorenc Petr, Novák Jan, Novotná Kristina, Rubeš Michal, Rubešová Jana, Sedláček Vladimír, Spousta Martin, Srba Mirek, Vencálek Tomáš, Verdyk Ludo, Zelenka Martin, Žáček Zdeněk.

Nejdříve prezident společnosti Zdeněk Žáček zahájil valnou hromadu, já pak zhodnotil EEE a výstavu. Není pochyb o tom, že ačkoliv jsme udělali při organizaci výstavy i EEE spoustu chyb, vše dopadlo nad očekávání dobře. Společnost se ve světě velmi dobře zviditelnila, účastníci EEE byli většinou opravdu nadšeni. (Zaznamenal jsem jen jediný negativní ohlas, a to od jednoho Itala, kterému se nelíbil přesun do Faty pomocí MHD. Připomněl jsem mu, že v tramvaji potkali nějaké blondýny a celou jízdu se jim po italském způsobu (po našem však nepřijatelně) dvořili. Pak uznal, že i na té cestě "něco" bylo.) Výstava se podle reakcí návštěvníků také líbila, přesnou návštěvnost jsem v té době ještě neměl spočítanou a finance také ne. Jen jsem předpokládal, že budeme nějaké tisíce v plusu.

Další krátká rozprava se týkala sponzoringu. Vlivem příjmů z výstav, a také vydáváním Trifida na CD, jsme se dostali k vyrovnanému rozpočtu. Můj názor byl, že bychom tedy neměli odčerpávat peníze jiným, snad potřebnějším. To však vyvolalo mnoho negativních ohlasů a padlo mnoho rozumných argumentů proč právě my si sponzory zasloužíme. Ustoupil jsem tedy, avšak apeloval na přítomné, aby společnost rozšířila svou působnost (ochrana životního prostředí, práce s mládeží, ...), abychom si tu podporu opravdu zasloužili.

Poté jsem nastolil otázku, zda je počet přítomných dostatečný pro tak důležitá hlasování? Termín hromady byl zvolen jako nejlepší z tří možných jiných špatných. Spoustu členů zde bylo v sobotu na EEE, ale udělat si dvouhodinovou pauzu během té soboty bylo nemožné. Svolat hromadu někdy na říjen? Tam by už nepřišel vůbec nikdo, všichni se přeci viděli na EEE... Jediný rozumný termín byl konec výstavy. Na druhou stranu všichni přítomní měli velký zájem na běhu společnosti, který potvrdili svou účastí. Jejich hlasy tak podle mne mají mnohem větší váhu, než běžných "pobíračů" Trifidů. I když uznávám, že pouštět se do této diskuze je trochu nebezpečné a zavádějící. Pro hlasování na dalších hromadách se pokusím vymyslet nějaký relevantní způsob vzdáleného hlasování online i offline.

Následovala poměrně dlouhá a do sebe se zamotávající diskuze o členech správní rady. Předem svůj odchod avizoval prezident Zdeněk Žáček a viceprezident Mirek Srba, oba z osobních důvodů. Již se nemohou věnovat práci pro společnost v takové míře jako doteď. Dále odchází Richard Pichl - chce působit jako běžný člen (o to však více!) a Pepča Mazurek, kterému zaměstnání prozatím pohltilo významnou část soukromého života.

Se Zdeňkem jsme jeho rozhodnutí probírali již minulé pondělí a na základě tohoto rozhovoru jsem jej navrhl na funkci čestného prezidenta společnosti. Myslím, že jako zakládající člen, její dlouholetý prezident a v neposlední řadě člověk, který je se společností svázán tělem i duší, si ji dávno zasloužil. Tato funkce je nejen uznáním zásluh, ale i uvolněním jeho rukou a poskytnutím volnosti ve vztahu ke společnosti. V hlasování se všichni vyslovili pro udělení této čestné funkce, kterou Zdeněk se slzou na krajíčku přijal.

Zdeněk Žáček ve své odstupující řeči navrhl jako náhradu za sebe mojí ženu Janu Rubešovou, což se setkalo se všeobecným souhlasem. Nikdo nenavrhl jiného kandidáta a Jana dostala v hlasování všechny hlasy přítomných. Máme tedy v čele společnosti poprvé ženu! (A jakou!)

Už před výstavou jsme věděli, že Zdeněk opouští svůj post, a že chce navrhnout Janu za sebe. Nesouhlasil jsem s tím. Jana je sice většině našich členů známá, ale například v zahraničí nemá takovou vážnost, jakou měl Zdeněk. Nikdo jí tam nezná. Svůj názor jsem však změnil ve chvíli, kdy k ní ve Fatě přistupovali spontáně všichni účastníci. Uznávané špičky ve svých oborech, ale i prostí pěstitelé ze zahraničí. Všichni ji srdečně gratulovali. Myslím, že si tak vytvořila v jejich myslích pozitivní obraz "té, která udělala TO EEE tenkrát v TÉ Praze".

Kdo však bude viceprezidentem? Zdeněk s Mirkem navrhovali mne a provázelo je souhlasné mručení. Nominaci jsem však s díky odmítl ze dvou hlavních důvodů. Za prvé bychom mohli přejmenovat Darwinianu na Rubešianu. No a za druhé si myslím, že by tam měl přeci jen být někdo, kdo kytkám rozumí. Já se mohu jako jeden z mála členů společnosti pochlubit tím, že mám pro svou sbírku vlastního kurátora (Janu). Další návrh byl Vláďa Sedláček, který podíl na "vládnutí" ihned odmítl a následoval Patrik Hudec - jeden ze spolehlivých organizátorů. Do hry se ale vrátil Mirek Srba, pod podmínkou, že přehodí část práce pro společnost a hlavně pro Trifida na někoho jiného. Musí si však toho náhradníka (náhradníky) najít sám, s čímž souhlasil. V hlasování se tedy rozhodovalo mezi Patrikem a Mirkem. Zvítězil Mirek Srba v poměru 11:5, 3 se zdrželi hlasování.

Do správní rady byli nominováni: Rosťa Kracík, Miloš Šula, Patrik Hudec, Michal Rubeš, Martin Spousta a Vašek Lenk. Členů však musí být pět, hlasování tedy mělo být o tom kdo vypade. To však všichni odmítli a hlasovali pro všechny nominované s tím, že po skončení se zvolení dohodnou, kdo bude dělat "náhradníka". Takové volby Darwiniana ještě nezažila!

Účastníci valné hromady na místě jejího pořádání před výstavním skleníkem.

Rosťa s Martinem se rozhodli, že jeden z nich na sebe vezme Černého Petra náhradníka člena správní rady. Náhradníkem se stal Martin, když jeho papír rozstřihly Rosťovi nůžky...

Čestné i výkonné vedení na závěr bouchlo sekt.

Pak už se jen uklízelo:

Pak byl konec a rozprchli jsme se po skleníku a začali se připravovat na likvidaci výstavy, která začala krátce po 18. hodině. Ačkoliv jsme odcházeli ze skleníku po 22 hodině, bylo to velmi vysilující.

Druhý den jsem vstal brzy ráno, spočítal pokladnu, udělal soupis návštěvnosti po dnech, sepsal vyučtování pro pana ředitele V. Větvičku. Vzali jsme auto a jeli do zahrady. Tam jsme jej naložili plné věcí, které tam po nás ještě zbyly. Také bylo potřeba uhrabat kamínkovou podlahu a vysbírat mech a odpadky, které tam po nás zbyly. Mezitím přišel Martin Spousta, který tam ještě měl svoji vitrínu a kytky. Martin tedy hlídal, s Janou jsme odjeli domů vyložit, a také nakojit Lucinku.

Po návratu jsme se zastavili odevzdat podíl Botanické zahradě. Naložili jsme auto vitrínou a Martinovými kytkami a uvnitř zbylo místo jen na řidiče a doprovod. Poslal jsem tedy Janu domů tramvají a s Martinem vyrazili k němu vše vyložit. Jana se mezitím domluvila s firmou, která zapůjčila stoly, že si pro ně přijedou kolem 15. hodiny. Po krátké polední pauze jsme s celou rodinou vyrazili opět do zahrady, tentokrát již jen čekat na jejich odvoz. Přijeli o něco později a nakládání také zabralo nějaký čas. Do dodávky se však vešla jen polovina stolů. Odjeli tedy s tím, že se za hodinu vrátí. Toník mezitím vykazoval známky neobvyklé únavy, a tak jsem celou rodinu zas doprovodil domů a jel hned zpět asistovat druhé várce nakládání. To se však opět opozdilo, přijeli až po půl šesté a plní odjížděli krátce po šesté. Vyfasoval jsem tedy opět klíče od zahrady, což pro mne znamenalo druhý den ráno její další návštěvu.

Po příjezdu domů jsme s Janou hned jeli do supermarketu na veliký večerní nákup, protože doma již nebylo co jíst. Trochu jsme tu domácnost během výstavy zanedbali.

Pak volal Mirek, že se ráno zastaví pro zapůjčené kleště, které musí vrátit na katedru a při té příležitosti si ode mne vezme a odevzdá klíče od zahrady, což jsem nadšeně uvítal, protože si budu moci přispat. Pak však naplno zasáhl Toníka zánět průdušek. Plakal skoro celou noc a s ním i stále buzená Lucinka. Prakticky jsme nespali. Mirek ráno vyděšeně koukal na oteklé zombie...

Teď je úterý, pozdní večer, je to za námi. Jana spí u televize v sofátku, Lucka v předsíni v kočárku, Tonda klidně ve své posteli. Jenom díky tomu mohl vzniknout tento článek.

Tak a teď zase trochu čísel:
V neděli přišlo 180 lidí za 15,- Kč a 202 za 30,- Kč. Celkem tedy 382 návštěvníků.

Celou výstavu vidělo 4036 platících návštěvníků. Kvůli těm lidem to za to stálo!

Ještě čekám na fakturu za stoly, která bude navýšena o některé vodou poničené desky. Pak napíšu ještě jeden článek, ve kterém popíšu náklady a výdaje, které provázaly tuto výstavu.

Díky všem, kteří se podíleli na přípravě, ale i provozu výstavy!