Mailujeme. Každý jinak.

Autor: Michal Rubeš <michal(at)termiter.cz>, Téma: názory, Vydáno dne: 26. 02. 2006

(aktualizováno) Často mi píše mnoho různých lidí s dotazem na masožravky nebo společnost. Poslední dobou se čím dál více setkávám s neschopností vyjádřit myšlenku, napsat dopis a použít k tomu základy slušného chování.

Co si mám asi myslet o mailu:

Co všechno mají tyto dopisy společného? Pisatel nepozdraví a ani se nepodepíše. Velká písmena u jmen i na začátku vět chybí. Čárky ve větách či tečky za nimi jsou velkou neznámou. Naprostá neochota či neschopnost zformulovat myšlenku.

Gramatické chyby záměrně neuvádím, když někdo nedá dohromady pár vět, gramatika je pro něj v té chvíli nepodstatná. Existuje pár vyjímek, znám několik dysgrafiků, ale i ti se vyjadřují tak, že je jim rozumnět a hlavně se snaží. Navíc sám mám občas potíže kde se píše jaké y, i, ž, š, ě...

Problém je, že pisatel má myšlenku a tu klade do kláves tak jak mu letí hlavou. Sám si dělá pomlčky mezi větami v souvětí, ohne si intonaci nahoru když má otázku, ale znaménka nezapíše. Text si po sobě nepřečte a rovnou ho pošle.

Já osobně to často chápu jako vyjádření neúcty k adresátovi.

Takže si pojďme zopakovat pár základů při psaní dopisů.

Nevěřím, že uveřejněním tohoto článku někoho naučím psát dopisy, ale budu se na něj odkazovat v odpovědích. Dřív jsem používal ironické oslovení Také Vás zdravím, ale nikomu to nedošlo.

Nakonec uvedu jeden milý příklad ze včerejška:

Na ten jsem obratem odpověděl za použití výše uvedených pravidel. Co si myslíte, že mi před chvilkou přišlo?

(doplněno 26. 2. 2006)
Tady jsem si myslel, že příklad končí, ale mýlil jsem se:

Pisatelka se tedy sama zařadila. Tohle nepotřebuje komentář.