Já osobně bych ji nikomu nedoporučil jako první masožravku, výsledkem je totiž často zklamání a další nezájem o MR. Když mi zašla i ta nejodolnější, přece si nebudu začínat s těmi náročnějšími a dražšími, řekne si asi nejeden pěstitel a najde si raději jiného koníčka. Proto bych raději novým zájemcům o MR nabídl napřed nějakou rostlinu z rodu špirlice (
Pro ty, kteří už nějakou tu „kapensisku" vlastní, uvedu několik nejčastějších příčin neúspěchu:
1. Malý počet rostlin.. Já jsem měl to štěstí, že jsem svou první masožravku (jak jinak než „kapensisku") nekoupil na výstavě, ale dostal jsem jich od kolegy, kterému rostly ve skleníku jako plevel, hned 10 a k tomu obrovskou spoustu semínek, takže jsem měl dost materiálu, aby mi alespoň jedna přežila způsob pěstování metodou pokus-omyl. Dá se říci, že jsem byl v tomto směru po vzoru Járy Cimrmana pravým průkopníkem slepých uliček.
Dalším problémem začátečníků totiž je:
2. Nedostatek správných informací. Záměrně jsem napsal správných informací, protože těch nesprávných jsem měl naopak přebytek. Největším problémem bylo, že informace z různých zdrojů byly často zcela protichůdné. Proto je nejlepší řídit se radami od někoho, jehož rostliny se nám líbí a chtěli bychom dosáhnout podobných výsledků nebo máme podobné podmínky. Jinak totiž pěstuje rosnatky majitel velkého vytápěného skleníku ajinak majitel několika květináčů v paneláku.
Tím se dostáváme k dalšímu problému, kterým jsou:
3. Nevhodné podmínky. Na tento problém narazí asi každý kdo začíná s rostlinami (jakýmikoliv) a bydlí jako já a polovina národa v paneláku. Ale nezoufejte, s trochou šikovnosti se dá z nevýhody udělat výhoda (zejména při pěstování láčkovek, ale o tom až jindy). Zatímco majitel domku se zahradou pro své miláčky správné stanoviště jednoduše vyhledá, obyvatel panelového bytu je pracně vytvoří. Největší a nejčastější chybou totiž je umístit rostlinu v bytě tam, kde se pěkně vyjímá. Nesnažíme se tedy kytku přemlouvat aby rostla tam, kde jsme ji umístili, ale naopak, umístíme ji tam, kde nám poroste. Vypadá to logicky, ale nevěřili byste, kolik lidí to dělá přesně obráceně.
Posledním problémem totiž nejčastěji bývá:
4. Nedostatek světla. Pod pojmem dostatek světla si každý představuje něco jiného. Když někdo řekne, že rosnatky dobře rostou v polostínu, nemyslí tím tmavý kout v obýváku, ale asi tak 4-6 hodin přímého slunce denně. Zvláště rosnatka kapská je na světlo dosti náročná. Světlo vhodné pro růst rostlin tedy není to, při čem se dá ještě obstojně číst, ale to, na co rostliny reagují spuštěním fotosyntézy. Zapomeňte tedy na to, že vám v bytě poroste „kapensiska" jinde než na okenním parapetu.
Jak tedy na to ?
Především si opatřete alespoň pět exemplářů a raději mladé rostlinky, ty se totiž často lépe přizpůsobují novým podmínkám. Jedna rostlinka se dá sice taky vypiplat, aleje zde velká pravděpodobnost, že vám uhyne a ani se nedozvíte proč. S větším počtem rostlin můžete experimentovat, pěstovat každou na jiném stanovišti a pozorovat, kde se jim nejlépe daří. Pokuste se zjistit, v jakých podmínkách byly rostliny pěstovány a snažte seje umístit na podobné stanoviště. Rostlina, která byla zvyklá na celodenní přímé slunce, si bude na severním okně připadat jako v noci, a obráceně, získáte-li kytku, která rostla někde pod zářivkou, na poledním slunci byste ji asi usmažili. Aklimatizujte tedy s citem. Bude-li vaše „kapensiska" celá zelená, listy svěšené a bez kapiček „rosy", je to vždycky málo světla. Pamatujte, že masožravky potřebují mnohem více slunce než maso. Dejte jim tedy slunce a oni si maso seženou samy. Zdravá rostlina má červené tentakule s třpytící se „rosou" a listy napřímené (jde-li samozřejmě o klasickou formu, v případě D. capensis "White flower" jsou tentakule bez červeného pignentu droserinu; pozn. redakce). I když v zimě je to horší. Kupujte tedy raději na jaře. Mým rosnatkám se nejlépe daří na západním okně při běžné pokojové vlhkosti vzduchu. Jako substrát postačí čistá rašelina, do které přidávám trochu propraného písku nebo perlitu. Zálivku provádím do misky a pokud možno měkkou vodou přičemž platí, že čím více slunce a tepla, tím více vody. Za horkých letních dnů mohou být květináče zcela ponořeny (ale ne trvale), v zimě stačí udržet substrát vlhký. Také teplota v zimě by měla být poněkud nižší, ideální by bylo 10 - 15° C, ale to je v paneláku téměř nemožné. Já rosnatky přezimuji při teplotě 18 - 20° C, což postačuje. Pokud má rostlina snahu vykvést během zimního období, odstraním květenství hned v zárodku, kvetení spolu s nedostatkem slunce totiž rosnatku velmi vysiluje. Pokud rostliny potřebujete přesadit, dělejte to raději na jaře a v létě než na podzim. Pěstujete-li rosnatky na balkoně nebo venku, nezapomeňte, že vítr je velmi vysušuje. V takovém případě je nejlepší umístit je do shora otevřeného akvária nebo je jinak chránit před větrem, na větrném stanovišti totiž „rosa" vysychá rychleji než se tvoří a rosnatky ztratí svou krásu. A dejte pozor na škůdce! I masožravka totiž může být sežrána hmyzem, nejčastěji mšicemi. Prohlédněte si proto svou rostlinu zblízka, zejména přinesete-li šiji odněkud z velkého skleníku a klidněji i preventivně postříkejte nějakým insekticidem. Budou-li se vaše rostliny chovat nějak divně a porostou jim všelijak zdeformované listy, jsou to skoro vždycky mšice, puklice, svilusky nebo jiná havěť. Takže buďte ve střehu a mnoho zdaru.