Za Pepčou do Kynšperka

Autor: Michal Rubeš <michal(at)termiter.cz>, Téma: výlety, Vydáno dne: 20. 11. 2005

Na zářijové výstavě jsme se s domluvili s Pepčou Mazurkem, že ho "někdy" navštívíme. To "někdy" se zdálo nepravděpodobnější než je obvyklé, protože Pepča má různé služby a těžko si plánuje dopředu volno. Navíc bydlí v Kynšperku nad Ohří, takže zaskočit na odpolední čaj je z Prahy trochu nepraktické. Podařilo se nám však domluvit jednodenní návštěvu i s přespáním.

V sobotu 12. 11. ráno v 10 hodin se u nás doma sešli účastníci expedice v počtu 4. Byli to členové správní rady společnosti Michal Rubeš, Rosťa Kracík, Patrik Hudec a jeden náhradník člena správní rady Martin Spousta. Po drobném občerstvení jsme se autem vydali na dalekou cestu do západních Čech.

Cesta se díky navigátorům Rosťovi a Martinovi neobešla bez zakufrování při výjezdu z Karlových Varů, v Kynšperku jsme zase přehlédli odbočku. Nakonec jsme se dostali až k Pepčovi, kde na nás čekal výtečný guláš.

Nejen Patrikovi chutnalo. I když tomu asi nejvíc.

Na buchty, přichystané původně na večer, jsme se vrhli hned po obědě.

Po svačině, která následovala bezprostředně po obědě, jsme se pod vedením Pepči vydali autem do přírodní rezervace SOOS. Ta se nachází jen pár kilometrů od Kynšperka.

Národní přírodní rezervace SOOS je tvořena rozlehlým rašeliništěm a minerálním slatiništěm. Prošli jsme si naučnou ztezku, která vede po haťových chodnících, po kterých se snadno dostanete do všech zajímavých míst rezervace. Atraktivní jsou malé bahení sopky, ze kterých uniká oxid uhličitý a další plyny. Zem kolem sopek je pokrytá bílou solí, žlutými a zelenavými sírany, a také červenými oxidy železa. Takhle barevná zem nebyla v kontrastu s okolní přírodou, naopak ladila s barvami podzimu.

Podzimní krajina na nás byla přívětivá.

Martina zajímaly hlavně detaily...

Císařský pramen

Mofety ze kterých unikal smrdutý zápach.

Na některých místech to moc hezky bublalo.

Takhle jste mohli vidět Martina poměrně často. Tvrdil, že neporušuje žádné nařízení, jelikož je přece stále nohama na hati.

Cestou zpět jsme udělali zastávku v Chebu a v tamnějším supermarketu nakoupili potraviny na večer. Pepča měl sice připravené pohoštění, ale nepočítal s neskutečnou žravostí Patrika (známý též jako Chtorr).

Po návratu do Kynšperka byly potraviny tepelně zpracovány, tedy kromě zmrzliny, a následně ekologicky zlikvidovány (rozuměj zkrmeny).

Společná fotografie v závěru žracího večera. Zleva: Rosťa, Michal, Martin, Pepča a Patrik.

Teprve druhý den ráno jsme se dostali k obdivování zbytků Pepčovy sbírky. Bohužel mu to poslední dobou nějak pochcípalo, ale i tak měl některé zajímavé kousky.

Kvetoucí jahody na balkóně působily trochu zmateně.

Nepenthes glabrata - velmi pěkný exemplář.

Nepenthes glabrata - detail láček.

Nepenthes bellii - Pepča svolil k oddělení jedné odnože.

Hádejte, který z těch dvou je šťastným majitelem oné odnože?

Před polednem jsme se rozloučili a vydali se zpět do Prahy plni dojmů a dobrého jídla. Další plenění spíže bylo naplánováno u Rosti, takže se máte/máme na co těšit.