Tato metoda mikropropagace patří mezi zajímavé tím, že koeficient množení je poměrně vysoký. Je možné ji však užít pouze u poměrně malého druhů rostlin. Patří mezi ně lilie, begónie, hyacinty, některé rosnatky, mucholapka a především nejčastěji publikovaná Saintpaulia - africká fialka. Principem je tvorba adventivních pupenů a následně prýtů, přímo na explantátu (list , cibule, stonek, oddenek). Většina rostlin vyžaduje ke startu kombinaci cytokininu s nižší koncentrací auxinu. Ale třeba lilie potřebuje k stimulaci auxin. Dostáváme se opět ke známému, každá rostlina vyžaduje něco jiného, no a v tom je krása TC.
Lilie Nilská. Řadí se k nejčastěji portrétovaným květinám Claude Moneta. Pochází z Jižní Afriky. Patří k symbolům jara na ostrově Madeira. Letos doma takto vykvetla a už je v agaru.
Postup mikropropagace budu demonstrovat na segmentech z lístků africké fialky. Po sterilizaci lístku a jeho opláchnutí od zbytků desinfekčního činidla, lístek v boxu rozřežeme na segmenty rozměru cca 15x15 mm a umístíme svrchní stranou na povrch živného média.
Snažit se o vytvoření funkčního kořenového systému v podmínkách in vitro je neekonomické. Fialka velice ochotně po ošetření báze stimulátorem zakořenění v podmínkách ex vitro, při postupné aklimatizaci na sníženou vlhkost prostředí.
Tato technika patří také mezi ty méně bezpečné. Při této metodě se častěji můžeme setkat se vznikem mutantních regenerantů. Velmi snadno na bohatších médiích tvoří kalus a následně z něj regenerují rostlinky. Příklad mutace, který byl zobrazen v čl. 3. tohoto elaborátu, měl postupně tento vývoj.
Africká fialka snáší poměrně dobře i tvrdší sterilizaci a celkem i přehmaty při sestavování médií. (Roste i pod kobercem.) Tím je vděčnou pro učení práce v aseptickém prostředí.
K dalšímu příkladu mutace je možné uvést lístek mucholapky, který je v bázi pasti rozdvojen a tvoří trojúhelníkovitý útvar . V řadě případů, jako v posledních letech uváděná mutace chlupaté Pom-Pom, může dojít k tomu, že se v průběhu dalšího růstu vrátí do původní podoby.