Utricularia asplundii P. Taylor 1975

Utricularia asplundii
Foto: Miroslav Macák, sbírka autoraBublinatka Asplundova (Utricularia asplundii) patří do parádní sekce tzv. orchidoidních bublinatek, čímž je míněno, že květy připomínají dost výrazně květy některých druhů orchidejí. Laik by při nálezu této bublinatky v květu kdesi v přirozeném prostředí nebo při setkání s tímto druhem ve sbírce některé botanické zahrady snadno mohl dojít k mylnému závěru, že se dívá na drobnou orchidejku.
Mezi ostatními příbuznými epifytními bublinatkami je tento druh subtilnější a i květy méně nápadný. O to však je vzácnější a je málo častý ve sbírkách pěstitelů. Když už se v nich objeví, většinou nevydrží dlouho, protože jeho pěstování vyžaduje velkou zkušenost, znalost podmínek z jeho domoviny a velmi jemný pěstitelský cit. Avšak i v ČR máme pěstitele, kterým se daří tuto bublinatku pěstovat a dokonce jim také kvete a ze zralých semeníků pak sklízejí hojnost semínek.

Taxonomie, systematika

V čeledi bublinatkovitých (Lentibulariaceae L.) je Utricularia asplundii řazena do sekce Orchidioides.

Botanický popis

Utricularia asplundii
Foto: Miroslav Macák, sbírka autoraDrobná až středně velká vytrvalá bylina epifytní nebo terestrické povahy. Rhizoidy chybí. Stolony četné, nitkovité, větvené, až 10 cm dlouhé, 0,5-1 mm silné, ztlustlé při nebo poblíž báze, kde tvoří oválné hlízky o délce 6-12 cm.

Asimilační prýty v počtu 1-2, odrůstají z báze, jsou řapíkaté a čepel mají úzce oválnou, klínovitou a k bázi přisedlou. Vrchol čepele je zašpičatělý nebo skoro zašpičatělý, celkově je čepel většinou 4-16 cm dlouhá, 1-1,2 cm široká a slabě kožovitá, cca 0,2 mm silná, mnohonervá a stejně dlouhá nebo delší než řapík. Celková délka i s řapíkem 8-16 cm.

Pasti početné jak na stolonech tak i na jejich větvení, mají kulatý tvar, jsou stopkaté, 0,8-1,3 mm dlouhé, vstup (ústí) je bazální se dvěma krátkými hřbetními zpět ohnutými šídlovitými výrůstky. všechny vegetativní části včetně hlízek a pastí, řapíkatých a růstového středu jsou více méně pokryty krátce cylindrickými žlázkami.

Květenství přímé nebo rozestřené, 15-36 cm vysoké, nahoře jednoduše nebo vzácně větvené. Květní stvol lysý, 0,5-1 mm silný, nahoře žláznatý. Šupiny květních stopek a případných větví květenství přisedlé k bázi a až pětičetné, úzce čárkovité se zaobleným nebo téměř špičatým vrcholem, dlouhé 2-6 mm. Listeny bazálně přisedlé, velmi úzce vejčité, 4-7 mm dlouhé. Listénce se listenu podobají, ale obvykle jsou užší a velmi krátce bazálně s ním srůstají.

Květy v počtu 1-4 a v uvolněném hroznu s mezičlánky (internodii) o délce 1-2 cm. Květní stopky přímé nebo skoro přímé, nitkovité, úzce křídlaté, 1-2 cm dlouhé. Kališní cípy stejné, široce vejčité, při bázi a vrcholu zaoblené, 1-1,5 cm dlouhé, zelené, za zralosti s nachovým nádechem, za plodu se stávají plevnaté a jsou mnohonervé.
Koruna 1,5-2 cm dlouhá, bílá nebo více méně narůžovělá, spodní pysk s bazální dvojitou žlutou skvrnou a fuchsiově zbarvenými proužky. Horní pysk přibližně kruhovitý, mělce čtyřlaločný, poněkud delší než kalich, bazální vak se zaobleným zvednutým marginálním lemem. Okraj spodního pysku v obrysu široce klínovitý, hluboce trojlaločný, každý z těchto laloků úzce obvejčitý a se zaobleným vrcholem. Patro se zakulaceným nepatrně zvednutým okrajovým lemem. Ostruha od kónické báze šídlovitá a se špičatým koncem, cca stejně dlouhá jako spodní pysk a vzhůru zakřivená. Celá koruna, ale zejména pyskaté okraje a ostruhatý konec, více méně hustě pokryta žláznatými chloupky. Nitky tyčinek zakřivené, cca 2 mm dlouhé, prašníková pouzdra výrazná. Semeník vejčitý, čnělka kratší, dorzálně (vzadu) a ventráně (vpředu) kýlnatá. Spodní cíp blizny kruhový, neohrnutý, její horní cíp menší, jazýčkovitý nebo polokruhový. Tobolka vejčitá, cca 7 mm dlouhá, stěna jednotně pevně blanitá a pukající jedinou podélnou břišní (ventrální) štěrbinou. Semena úzce cylindricky vřetenovitá, cca 0,7 mm dlouhá.

Doba kvetení: v Taylorově monografii se uvádí, že v květu je sbírána od března do listopadu.

Prostředí

Geografické rozšíření:
Západní Jižní Amerika. Kolumbie a Ekvádor.

Cenologie:
Tento epifytní druh roste s oblibou na mechem porostlých stromech a na březích v deštném lese v nadmořské výšce 150-1500 m. Často roste pospolitě s blízce příbuznou bublinatkou Utricularia jamesoniana, avšak s mnohem omezenějším rozšířením.

Pěstování

náročnost: 3 - obtížná

Epifytní druh s nejvyšší pěstitelskou náročností.

Substrát: vhodná je lehká směs pro epifyty (např. epifytní druhy orchidejí), živý nebo suchý rašeliník.

Teplota: cca 20⁰ C, možné i vyšší hodnoty.

Osvit: maximálně možný, vhodné umělé přisvětlování v zimních měsících.

RVV: trvale vysoká, cca 70-80%.

Zálivka: květináč s rostlinou by neměl stát přímo ve vodě. Tento druh nesnáší trvalé zamokření substrátu, a proto je vhodné čas od času jej přisušovat. Na severní polokouli vegetuje tento druh v zimním období počínaje říjnem a zjara při stoupajících teplotách (přelom května a června) přechází do dormance. Během dormance neztrácí listy, ale je nezbytné právě šetrné přisušení, které se udržuje až do října, kdy se substrát opět podstatně výrazněji zavlhčuje.

Vhodné pěstební niky: větratelné pokojové vitríny a akvarijní nádrže s trvalým umělým přisvětlováním.

Rozmnožování:
Generativní: semeny.
Vegetativní: snad dělením trsů při solidním rozrůstání.

Variety, kultivary, formy, ...

Utricularia asplundii × endresii
Foto: Michal Rubeš, pěstitel David ŠvarcBublinatka Asplundova (Utricularia asplundii) je uměle hybridizovatelná s příbuznými druhy ze sekce Orchidioides a Iperua. Toto tvrzení lze nepřímo doložit zajímavými hybridizačními experimenty RNDr. M. Studničky, které sice nezahrnovaly Utricularia asplundii (TRIFID 3/2005), ale prokazují velkou pravděpodobnost křížení s jejími příbuznými druhy.
Spontánní kříženci s Utricularia jamesoniana nejsou vyloučeni (viz pozn.1 níže).
Konkrétní hybridní formu dokladují zde zveřejněné obrázky Utricularia asplundii × endresii.

Žádné výrazné nižší taxonomické jednotky tento druh nevytváří.

Poznámky

Pozn.1:
Znalec rodu bublinatka (Utricularia) P. Taylor píše, že o blízkém příbuzenství Utricularia aplundii a Utricularia jamesoniana není pochyb. Někteří jedinci vykazují v koruně květu střední znaky. Přesto tento autor po studiu četných rostlin obou druhů pospolitě rostoucích na některých lokalitách v Ekvádoru dospěl k názoru, že se jedná o dva samostatné suverénní druhy. Poukazuje na fakt, že protáhlé cylindrické žlázky na vegetativních částech Utricularia jamesoniana vždy chybí.

Pozn.2:
Do kultury byla tato bublinatka zavedena teprve v roce 1988, její vědecký popis je z r. 1975.

Pozn.3:
Hlízky o velikosti ječného zrna jsou zásobními orgány vody, což naznačuje, že rostlina je adaptována i na dočasné vysušování substrátu.

Použité zdroje

Taylor, P.: The Genus Utricularia - a taxonomic monograph, Kew Bulletin Additional Series XIV,1989.
Studnička, M.: Utricularia humboldtii - bublinatka na špatném místě, TRIFID, Vol. 10, 3/2005, str. 22.
Studnička, M., Franta, J., Spousta, M.: Masožravé rostliny, sborník článků pro časopis Živa, 1980-2004, Darwiniana, 2007.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, objekt badatelů, dobrodruhů a snílků, Academia, 2006.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.